Can You+ vystřízlivění

10. března 2009 v 16:21 | Arwen |  .::Moje tvorba::.
Nebudu ta, co se projevuje nejvíce. Ta co se směje falešně a nejhlasitěji. Nebo ta holka, co nikdy nechce být sama. Nechci být tou, které voláš ve 4 ráno, protože u mě víš, že nebudu doma. Slunce oslepuje. Opět jsem vzhůru až do svítání. To není způsob, jak můj příběh má skončit.
Jsem bezpečně vysoko, nic se mě nedotkne. Proč mám teda pocit, že tahle akce končí? Bez bolesti, bez tvojí falešné ochrany. Není dobré vystřízlivět. Nechci být tou, co zaplní prázdnotu. Ticho mě děsí, protože mluví pravdu. Neříkej mi, e tohle jsme již probrali. Vím to, neplácej slovy. K čemu ti to je? Noc mě volá. Tiše mě láká sladkým šepotem, pojď a hraj si. A já mu opět propadám. A pokud znovu odejdu, budu jediná, kdo ponese vinu. Padám dolů, dolů na dno. Točím se v kruzích, pořád dokola. Hledání sama sebe, v tomto bolestném vystřízlivění. Jsem zachráněna, jsem vysoko. Nic na mne nedosáhne, proč mám tedy pocit, že to končí špatně? Bez bolesti, co by se skrývala uvnitř mě. Jak mi tohle může přijít správné? Když je to dobré tak je to dobré, dokud se to nezhroutí. Doku se nerozhodneš hledat ode mě útěk, pod záminkou, že nevíš, kdo jsi. Slyšela jsem sama sebe trpět, už nikdy víc. Zlomená v bolestné agónii jen si vypít ten jed do dna. Bolestná střízlivost...

Can you?

Jsi hodný. Jsi vtipný. Občas dokážeš být i sladký. Ale ve svém srdci už nejsem tak naivní. Když si blízko, dýchám zrychleně. Nemůžu definovat to co ve mně je. Něco jako vzpoura tobě, něco jako magnet co mě táhne blíž. Cítím ty jiskry a tu odměřenost, divím se, že tu stále jsem. Cítím ty jiskry, co z tebe srší, když se bavím s jiným. Jak tě žere to, že nevíš, jestli jsi jediný. Tak mi řekni, že to není správné. Už to vím dávno. Dokázal bys zahnat mé noční můry? Dokázal bys vystát všechny moje zvyky? Víš, že mě nezměníš. Víš, že bys se mnou nevydržel. Protože jsme stejní. Nebudu ti patřit, když vím, že nejsem jediná. Nebudu taková, půjdu po své vlastní cestě. Protože mé srdce stále cítí to samé. Necítí se bezpečně. Dej mi vědět až se změníš, chlapče je pár věcí, které musíš dokázat. Dej mi vědět, až mě budeš moct ochránit. Až budeš dost silný na to vystát moje chyby. Nikdo není dokonalý. Až mě budeš moct držet pevně a bezpečně, ozvy se. Až budeš vědět, že neutečeš, vrať se…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gigi Gigi | Web | 16. března 2009 v 18:38 | Reagovat

je to zajímavě a procítěně napsaný....jen se tam toho seskupilo tolik že se v tom už pak člověk nevyzná a nenalézá souvisloti. Ale co, tak je to i v životě :) já jen že píšeš že nikdo není dokonalý a zároveň píšeš že až se změní tak má dát vědět... ale řikam, to je jen ma reakce, krásnej článek

2 mRs.FaLaNdRa mRs.FaLaNdRa | Web | 26. května 2009 v 16:38 | Reagovat

ommmgaaaahhhh toje nadhera ..!!

3 nemesis nemesis | 17. února 2011 v 12:04 | Reagovat

je tohjo trochu moc,ale napsaný je to krásně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama