close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Na Tvou počest....

15. března 2008 v 21:11 | Arwen |  .::Moje tvorba::.
Na počest Tvé památce.
11.3. 2008
Lásko,
tenkrát jsem viděla slunce. Slunce co svítilo, když jsem tenkrát k tobě šla. Netušila jsem, že to bude naposledy, co uvidím jeho jas. Spěchala jsem k Tobě. Bála jsem se o Tebe. Míjela jsem lidi a nepřemýšlela o nich. O nich a o jejich životech. Bylo chladno, prosinec. Nebyl sníh, vím to. Pamatuji si každý detail, jakoby to bylo naposled. Protože to bylo naposled, naposled kdy jsem se na svět dívala očima dítěte.
Poslední chvíle, co jsem s Tebou strávila. Poslední chvíle, co jsi Ty strávil v okovech života. Říkal jsi mi, ať se netrápím, ať nebrečím. Já Tě zklamala. Brečela jsem a trápila se. Brečím a trápím se doteď. Možná, že jsem jen slaboch. Kdokoliv by to o mě mohl říct. Mohli by to říct i o tobě. Tvá nešťastná láska k životu. Život si s Tebou hrál. A kdybych tenkrát víc poslouchala, mohli jsme tu být pořád. My DVA. Někdy cítím, že jsi tu se mnou. Jako tenkrát, když jsem od tebe odcházela. V tu chvíli jsem cítila… nic. Byla jsem prázdná, nebrečela jsem. Věděla jsem, že tu jsi se mnou a navždy budeš. V mých vzpomínkách a v mém životě, nikdy nezmizíš. Mohla bych ti říct, kdyby nám byl dán jeden den, že ty jsi vždy byl mou láskou. Láskou silnější než láska k rodině, silnější než láskou k člověku. Milovala jsem Tě tak jako už nikdy nikoho. Byl jsi můj život, byl jsi můj dech. Byl jsi krví v mých žilách. A najednou tu nejsi a již nikdy nebudeš. Rozhodl jsi, se odejít, chápu to. Jen jedinou věc nikdy nepochopím, jak jsi mi to mohl udělat? Nechat mě ve světě, který je příliš unaven. Ve světě, který umírá?! To poslední, co bych udělala, kdybychom měli den navíc, mluvila bych s tebou o tom cos pro měznamenal, o tom jak jsem těpotřebovala. O tom jak Tě teď za to nenávidím a zároveň tě miluji. Pořád a navždy. Zní to jako klišé, nemyslíš? Ano, život je klišé. Ale byl nám jednou dán a já ho, díky Tobě, nechci promarnit.
Tenkrát když jsem šla od tebe. Už jsi nedýchal. Navždy mi zůstane v paměti tvůj prázdný pohled. Lidé co kolem mě procházeli, spěchali. Spěchali z práce, do práce, nakoupit nebo domů. Spěchali umřít. Všichni vlastně neustále umíráme, nemyslíš? Celý život, nečeká nás nic jiného než smrt. Ne, lásko, nejsem pesimista. Uvažuji tak jako Ty. To jsi mě naučil. Naučil jsi mě žít, užívat si každou chvíli s člověkem, který je mi blízký. Nemyslet na budoucnost, protože vždy končí stejně. Naučil jsi mě stát na vlastních nohou. Díky tobě jsem to, co jsem. Jsem soběstačná. Tak jako ty. Pamatuješ si, jak jsme se smáli? Pamatuješ si, jak jsme usínali? Byla jsem šťastná. Pak již ne. Vážím si každého úsměvu, každé chvíle, byť jen povrchního štěstí.
Šel jsi jen spát, byl jsi příliš unaven. Vím i já jsem. A proto mi zpívej ukolébavku mrtvých, lásko. Protože to je naposled, co na obloze spatřím tvou hvězdu. Hvězdu co po dvou letech od tvé smrti nevyhasla. Nevyhasne, dokud budu vzpomínat. Dokud budu s Tebou a dokud měneopustíš. Nebylo to naše rozloučení. Byl to jen nejosamělejší den v mém životě. A tys šel spát. Usínám….
S nenávistí i láskou,
Martina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nemesis nemesis | 7. května 2010 v 20:29 | Reagovat

psycho tak to je nadherny, kdo by takhle dokázal popsat mrtvou lásku?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama