*********
Ně co mě trhá na kusy. Něco co nemůžu spatřit. Pořád si se mnou hraje. Když přestávám věřit, že je to jen realita. Zmizí to. Něco mi bylo ukradeno. Život si se mnou hraje. "Ale jdi, děvče, jsi volná!"
Tak proč se nezbavím bolesti? Ten čas co padl v nevinnu. Někdy nepoznávám svůj obličej, někdy nepoznávám sama sebe. Někdy nevím co je sen, nepoznám dny od noci. Nikdy mě neuvidíš na dně! Něco co bylo mé, je mrtvé. To něco bylo zavražděno. Ty a já jsme to byli. Já zemřela s tím. Jednoduchá rovnice- už tu nejsem. Jsem v okovech života. Nic v mém životě není zadarmo. Někdy nemůžu vidět sama sebe. Někdy se tak nenávidím. Nedokážu rozpoznat chuť života. Bojuj! Chceš vidět světlo?Hej, jsem příliš unavená. Tvůj čas již vypršel. Pohrávám si s pravdou, s tvými city. Flirtuji se smrtí, teď je to přípustné. A když uvadá den, musím ti říct, že jsem dávno mrtvá a proto zmiz! Ničíš mě! Ubíjíš mě! Zvuk mého bezhlasného křiku. Něco ode mě odchází, je to okolo. Něco ode mě odchází, je to ztracené a nikdy neopětované. Něco na mě utočí, tak nenápadně a tiše… Křik bez hlasu. Ubíjí mě to, hluboko pod můj hrob. Ovládá mě, neodejde. Nechci být to co jsem. Proto se modlím- zmiz!
*************
Drtivá myšlenka pravdy. Ničí mou fantazii. Zahání všechno dobro, na dno. Chci tě vidět jak mě prosíš! Jak mě nevědomky ničíš. Pojď, srazím tě dolů! Co si sakra myslíš, že udělám? Jediný co cítím je temnota. Všechno z mé nenávisti je skryto. Nebude nikdy nalezeno. Nebudu na dně, z tvé naivní snahy. Nezničíš mě tím bezmyšlenkovým křikem. Můžeš mě zkusit dostat na dno, srazit do davu, budu sledovat jak křičíš. Chci tě dostat z mé přítomnosti. Zachraňuji svou nenávist a stáčím jí k tobě. Neutopím se v tom. Všechny mé city, zmizeli. Zemřeli. Prosila jsem a brečela. Ale dostala sem se dál bez nich! A teď tě dostanu z mé budoucnosti. Všechno z tvé nenávisti, mě udrží naživu. Neutopím se v tom. Můžeš mě zkusit potopit na dno. Zkus mě srazit do pravdy. Budu sledovat jak mnou propadáš. Stáhni mě dolů. Znič mě. Budu sledovat jak naříkáš….
*********************
Oživ mě, tak dlouho jsem krvácela. Tady, teď. To zastavíš. Jakkoliv. Zabiješ tu bolest, ty pocity zmizí. Vidím, nic se nezměnilo. Doufala jsem, že najdu místo kde všechno nechám. Dělá mě to chladnou. Znič mě, jsem připravená, nebije mi srdce. Jsem sama, nemůžu se na sebe spolehnout? Brzo tu už nebudu. Ten pocit pomalu zmizí. A já zmizím s ním. Možná se zdá, že sama jsem zranitelná. Ale všechno co jsem ustála. Už nejsem silná abych dokázala běžet ten závod s životem. Nemůžu vyhrát tu válku. Ale tuhle bitvu vyhrávám s přehledem. Vidím, časy se mění. Je to zvláštní jak rychle se necháš oklamat. Jen doufám, že najdu místo kam skryji všechno. Přežívám jak jen dokážu, copak to mě nedělá člověkem?
**************************************
Jsem blázen, možná. Balancuji na hraně. Možná jsem cvok, nedokážeš mě dostat zpět. Nic co by mě dostalo víš. Možná jsem nečistá, ruku v ruce s neštěstím. Možná jsem jen naivka, čekájící happy end. Ale teď bolest, nečekaná a neodcházející. Možná jsem Křivda. Možná jsem Lhářka. Možná jsem sama lež.Možná jsem jen Hřích. Možná jsme stejný.Nic na vrcholu plamenu. Necítím své srdce. Ale cítím vinu. Nic co bych řekla, jsem jen mlha co se rozplývá. Tyhle slova jsou můj útěk přede mnou. Tohle je všechno co mám. A bůh se v nich rozplynul. A nejsem nic víc než je on. Ohlížím se zpátky a to mě ničí. Skrývám se před sebou, nedokážu najít způsob jak se sama od sebe oddělit. Ztratila sem se v času. Během toho co jsem zabíjela své svědomí. Ohlížím se zpátky a vím, že tak mi je líp. Všechno bude lepší. Možná jsem pošetilá loutka temnoty co mě drtí na střepy. Možná jsem jen odpadlík. Možná jsem blázen co se nedokáže vzchopit. Necítím vinu, jen šílenství. Tyhle místa ve stínech jsou mým domovem co nedokážu opustit. Snažím se najít lepší cestu jak se zbavit sebe. Ale nedokážu vidět. Topím se v šílenství a nedokážu se zachytit snů. Jsem jen oběť svojí pýchy. Asi jsem jen démon své duše. Ale nic z toho mě nedokáže vyzvednout. Asi jsem jen Křivda. Jsem to co nedokážu snést. Skrývám se v tom co jsem prožila. Během toho co jsem prohrávala svá vítězství. Jsem jen Ďábel chodící ruku v ruce s Andělem. Jsem Láska co vstoupila v manželství s Nenávistí. Vím, že všechno ze včerejška je minulost. Možná jsem jen dojem co se Tě dotkne a vyprchá. Jednoduše jsem pravděpodobně jen blázen co nedovede ovládnout své šílenství a doufá v Happy End. Jsem slepá, hluchá. Nic co bych ti k tomu řekla. Ta slova jsou to jediný co mě nikdy neopustí. Všechno co mi dlužíš si vezmu zpět. Jsem lhářka, jsem sama lež. Jsem ztracena v temnotě svého světa. Bloudím ve svých zahradách opředených šílenstvím. Jsem plamínek co zažehl požár. Řeknu ti kdy to začalo. Přímo teď přichází bolest a nebude to happy end. Jsem to co nenávidíš a miluješ. Ale nikdy nebudu to co chceš abych byla. Jsem jen šílenec skrývající se ve svém světě. A nedokáže se vymanit ze lží a minulosti. Jsem démon ničící sama sebe. Ale tak je to správně.