Válka. Křik. Výbuchy a střělba. Těla lidí. Živí i mrtvý. Krev a slzy. Zem- nasáklá krví. Vzduch plný prachu. Vítr - nevál. Pach. Pach smrti. Její vůně. Byla tam! Stála uprostřed toho všeho. Sledovala je, sledovala všechy i mě. Rozlédl jsem se. Ne, nebyli to lidé. Byli to upíři. Dávná byitva neboť a co má přijít? Chtěl jsem jít za ní. Nemohl jsem se hnout. Chtěl jsem křičet, nevydaljsem ani hlásku. Prach. Všude prach, zmatek, panika, strach, odhodlání a zoufalství. Proč?
Blesk. Rudě - zlatý blesk, nebo spíš proud světla? Proč ho nikdo nevidí? Letí ke mně. Bolest. Strach. Utrpení. Křík. Všechno to vybouchlo. Ve mně. Drítí mě to na kusy. Konec. Ticho. Klid......nicota...
*****
S křikem jsem se probral. Sen jen sen. Rozhlídl sjem se kolem sebe a snažil se uklidnit. Byl jsem v pokoji sám. Bylo tu ticho, až na jednu věc- pršelo. Ale proč jsem vnímal každý dopad kapky? Jak se kapka roztříští na další a i jejich dopad jsem slyšel naprosto dokonale. Zvedl jsem se. Byla noc. Vzpomněl jsem si na včerejšek, i když on to ani včerejšek být nemusel, bůh ví ,jak dlouho jsem spal. Ušklíb jsem se. Bůh? Ha, není a nikdy nebyl, a i kdyby ano, nikdy be s eo potomky ďábla nezajímal. S podobnými myšlenkami jsem vyšel ven z pokoje, zorientoval jsem se a vydal se do Síně. Předpokládal jsem že se bude řešit vše co se stalo. A moje doměnky se potvrdili. Neobtěžoval jsem se klepat, vpadl jsem tak jak povodeń a vyhledával očima Azachiela. Všichnií jako napovel stichli.
,,Dereku?" zeptal se tošičku blbě Azachiel
,, Kdo jinej? Co se děje? A kde je Evan?" vypálil jsem na něj. Zvláštně se na mě podívala pokynul abychom šli jinam.
,,Tak co se děje?!" hned jsme se dožadoval odpovědí.
,, Za prvé bysměl vědět, že ty seš už rok mrtvý. Za druhé válak již začala, včera byla biítva kde nás hodně padlo díky vlkodlakům. A konečně za třetí Evan ten se vydal na lov" dokončil Azachiel a mě jen ležela čelist na podlaze. Rok? Já že sem už rok mrtvý?! Válka a ta už začala?! Pak mi to dácházelo vzpomněl jsem si na ten sen.
,,Byl tam prach. Nefoukal vítr. Křik a zmatek...."
,,Počkej o čem to mluvíš?"
,,Válka, bitva..."
,,To je fakt vůbec nevál vítr, prachu tam bylo hodně...ale jak?"
"Já tam byl! Ve snu nebo v čem jsem to byl. Ona tam byla taky. Stála uprostřed toho všeho a sledovala to smutnýma očima jako by říkala, že tohle je konec a nikdy se neměl stát...." uvažoval jsem nahlas
"Elyera?" vypadlo z Azachiela "Evan říkal, že viděl tebe i jí.... jí uprostřed a tebe kus od ní. A pak světlo a tys byl pryč."
,,Evan?" ptal jsem se zmateně. Chtěl jsem slyšet všechnoc o se stalo. Azachiel mi to vše převyprávěl jen stručně. Válka začala pár dní po tom co se na dveřích oběvil ten nápis. Říkal, že všichni věřili, že se tajemná Paní vrátí a zachrání je před válkou. Že se všechno hroutí a oni prohrávají. Historky z bitev byli děsivé a neuvěřitelné. Musel jsem zasáhnout. Okamžitě po tom co Azachiel zkončil vyprávění mi to došlo. To ona. Ona nás májako hračky, loutky které to mají zastavit. Já a Evan. Slyšel jsem šumět křídla.
******
"Evan je tu." a nechal jsem překvapeného Azachiela za sebou. Jen co Evan přistál hned jsem ho táhl sebou do sklepení. Pověděl jsem mu všechno. Okamžitě jsme svolali armády, začalií s přípravami na kontrolou zbraní. Naplánovali jsme zdokonalování armády a hlavně v magii. Nedalo se pořát bojovat podle starých metod, zvlášť když oni se jí nebojí použít.
******
Tak uběhlo několik dní a týdnů bez jediné bitvy. Elyeru jsem vída ve snech, dotákal jsem se její kůže. Tolik mi chybela. Chtěl jsem najít způsob, jak jí zbavit jejího prokletí a doufal jsem, že čím dřív vyhrajeme válku tím dřív bude volná.
************************
A po dlouhé době tokonečně přislo. Oběvila se. Přímo na poradě. Přímov Síni, v přecpané síni.
,,Vítej Elyero." řekl jsem klidně za tu dobu jsem si zvykl na její návštěvy o kterách jsem věděl jen já.
,,Také Tě zdravím Derecku, Vás všechny!" prohlásila pevným a klidným hlasem a stoupla si vedle mě.
Všichni na ní hleděli sposvátnoíu úctou. V očích jim byla vidět radost a nová neděje, ale i strach a obavy.
" Dnes jsme Vám přišla oznámit, že po dlouhé době co jsem se snažila být všemožně nestraná jakožto Smrt má býti." odmlčela se o všechny přejela pohledem.
"Jsem dospěla k rozhodnutí, že Ti jenž stojí proti Vám nejsou hodni nestranosti Mě jakožto jedné z Vás, ale pouze neutrality Smrti. Což ve zkratce znamená, že se již nemíním skrývat a jen nečině přihlížet, či posouvát své ,loutky´ ,jak se pánové nazvali,ale přejít úplně na Vaši stranu. Na svou stranu. Tak jak jsem již před lety byla předurčena se v Dobách Temna vzbutit a čelit válce, nebylo mi však určeno na jaké straně a pokud vůbec na nějaké. To je ode mne vše. Nyní se můžete rozejít." S temitoí slovy naposledy přelétla pohledem všechyn přítomné a spolu se mnou a Evanem odešla do svých komnat.