Dokázala bych ti dát všechno, co bys dal ty mě. Dokázala bych zapomenout svět, co jsem si myslela, že znám. Jen ty vzpomínky ve mně pořád žijí a brání mi ve všem. Tak pokud mě chceš, pojď a dostaň mě. Co by tě mohlo zastavit? Prosím vysvoboď mě. Uvěřila bych všem tvým lžím, jen neříkej ta slova ,,Miluji tě." Pak bych byla všechno. Možná ani nevíš, že si mě otrávil. Ten pocit, že jsi jen ty a každým dnem tě potřebuju víc. Pokud mi věříš, dostaň mě. Zachraň mě. Stanu se vším co mi řekneš. Uvěřím lžím, jen předstírej, že ti na mně záleží. Budu vším, uvěřím. Zavři oči. Všechny ty temné rány uvnitř mě. Přestože se už všechno dávno změnilo. Asi už nikdy nezemřou. Budou vším, čím budeš chtít. Jak bych mohla předstírat, že nevidím to, co tak pečlivě skrývám. Sledovala jsem tě dýchat tys mě mohl vidět krvácet, ale já se otočila a všechno skryla do té temnoty uvnitř. Vím, že bych měla někomu říct co všechno je ve mně. To cos se mnou udělal. Bojím se. Ale ten řečený strach se stává realitou. Je to jen v mé mysli, ten pocit co jsem už tak dlouho nezažila. A chci ho víc, mnohem víc, každým dnem. Všechno začne a všechno skončí, ale to tě neospravedlňuje. Není to tak, jak to vypadá. Je to jen v mé mysli. Pokud mě chceš, zachraň mě.
Zadržuju dech, když tahle lež se rozbíhá. Skrývám se za úsměvy, když všechno se zdá tak perfektní. Ale bože, vím, že jsem prolhaná. Vím, že lžeš, ale nedokážu se ubránit. Toužím po tom, abych našla sama sebe v těch stínech, co sem vytvořila. Chci být ztracená v tobě dokážeš mě vyprostit ode mě? Plíživé myšlenky tohohle světa temnoty jako nemocná povodeň protékající v mých živách. Když se snažím zjistit příčinu, zjistím, že jsem se změnila. Mé vlastní srdce není mé. Hnusí se mi všechno, čím se stávám. Ztracená v rozpadajícím se světě temnoty, chci se něčeho zachytit. Příliš unavená ze lži, co žiji.
Odešel jsi, abys mi dovolil pocítit ten pocit, že jsi jen ty a potřebuji víc? Co si sakra udělal? Vím, že bych radši měla přestat zkoušet hledat chyby. Víš, že není další jiná šance. Chci vidět úsvit na tvé tváři. Vím, že není žádného návratu, ale už na tom nezáleží. Co jsem udělala? Asi jsem čekala na něco takového, ale teď se to rozplývá. Proč, by mělo být prokletí jen na mě? Vadilo by ti, kdybych tě zabila? Vadilo by ti, kdybych to zkusila? Protože jsi zničil všechny mé obavy. Protože jsi se stal prokletím. Nepadnu, nenechám to jen tak odejít. Protože tohle jednou skončí a všechno se zas vrátí. Jsi můj největší nepřítel, nepřítel kterého se nechci zbavit. Kterého potřebuji u sebe. Budu volná až to všechno skončí, ale teď tě chci tady. Vadilo by ti kdybych tě zranila? Vadilo by ti kdybych to zkusila? Pochop že to musím jednou udělat. Protože musím jít dál sama, ale zatím se zastavím, kvůli tobě. Abych věděla, co uděláš....
Lháři. Nemám ti co vyčítat. Jsme na tom stejně. Jen předstírej, že ti na mně záleží…..
proč mu to pořád vyčítáš?