Tenkrát, když slunce z nebe padalo a moje víčka neužili klesnout s ním, mé srdce tiše vhánělo horkou krev do mých žil. Když kraj, tichý a vševidoucí, pod bílou pokrývkou si dřímal, zahalila temnota co nepřinášela mi splín. Tenkrát v té chladné a nemocné zemi já slyšela volat hlas. Hlas volnosti a spásy mojí. Však utichl a změnil se v mráz. Přešlo několik období, já už neslyšela ho zas, však nyní, to ticho prolomí. A já vím, že je tu zas. Ty ho také slyšet smíš, jen musíš přijmout vinu za svůj čin. Víš to, i já to vím. V tichých těch nocích chladných, kdy listí opouští stromy, tam v dáli rodí se zas.
S nastávajícím mrazem přicházející zimy sílí a volá nás. Léčí nemocnou zem, pod víčka ti vhání krásný sen. Sen o štěstí a radosti, bez stínů či hořkosti. Vím, možná bláznivá jsem. Nevadí, možná jsem jen tvůj blouznivý sen. V těch chladných nocích když usínáš a perutí nocí se zakrýváš, poslouchej. To ticho okolo, kapky deště padají na okno. Ráno, když noc už vzdala se své moci, kapky deště se změnili v led. Led tak běloskvoucí, co do svatebního zahalí svět. Šedá obloha, těžké temné mraky. Další den přešel já vím. Však s přicházející královnou noci už listí pokryto je bílím sněhem. A mráz zdobí okna svým ledovým květem. Jednu tu zimní ledovou noc, budeš nucen vyjít ven a v duchu opakovat si jen, že toto není sen. Není a ty to víš, až poznáš to, ten hlas uslyšíš. Hlas tiché, ledové zimní noci, co k procházení svádí. Co v ní vše uvidíš? Milence k sobě se tisknoucí, děti sněhuláky stavějící. Vím, jako klišé to zní, však rozhlédni se pořádně, mráz co objímá ulice, obaluje větve stromů. Zahaluje keříky, pod sněhovou pokrývkou noví život rodí se. A královna zima zpívá svou píseň pravěkou, že zimou všichni rozkvetou. V zimních nocích, to ticho posvátné. Jen ten hlas co volá tě. Teď už ho slyšíš a jdeš za ním. Už chápeš co pod pokrývkou je, co pod ledovým obětí se skrývá. Láska, přátelství, radost i život jest. Rozumíš již její chladné písni, neuctívá léto, ale mráz. Život darující mráz co tak snadno ti tvůj život vzít může. Nebezpečná je, to dávno víš, však bez ní by život nebyl. Za těch tichých nocí já chodívám ven teď tu si i ty. Jak nás poznat? Po tichých ulicích chodíváme samy a kam či za kým, kdo vede nás?Zimy hlas. Však utichá a ty zas, ocitáš se v světě krás. Však takových krás nikde jinde není, než za nocích naší matky Zimy.