Dnes, se cítím zvláštně. Ne zničeně, ne smutně. Jen trochu podrážděná a příliš tolerantní. Moje sebekontrola si se mnou hraje. Proč je všechno okolo mě tak děsivě krotký? Proč všechno vybuchuje v návalech vzteku? Dnes se cítím bídně, rozplynutě, trochu nenáviděně, ztraceně a příliš krotce. Mám s tebou probrat a uvažovat nad tím kdo mě dnes ovládne v mém šílenství? Kdo ze mě mně dnes ovládne?
Právě teď, nemůžu najít způsob jak ovládnout nenávist, když mi diktuješ co dělat. Chci tě srazit na kolena a zkopat tě jako psa. Přesně teď a tady, tě chci donutit to prohrát uvnitř. Jediný co vím s jistotou je že tě tak zkurveně moc nesnášim!
Dnes se cítím chladněji, nejsem zraněná jen znechucená a zdevastovaná. Nejsem zlomená jen sedřená tvým poučováním. Proč se cítím tak zvláštně? Bože, jsem tak spoutaná a teď je právě pravej čas. Myslím, že potřebuji bolest. Pořezat se a sledovat jak krev ubíjí zem. Přímo teď. Ty,je to tvá vina. Ignoruješ to, nevnímáš to. Ničím ty věci uvnitř. Spaluji je krví a popel se rozplyne v temnotě. Trhám se ze vnitř a to ti dělá dobře. Ještě jednou promluvíš. Znovu otevíráš pusu. Přísahám, že to nezvládnu. Ještě jednou otevřeš hubu a přísahám, že ti jí rozbiju. Ještě jednou, bože nezvládnu to! Sklapni, tak moc tě nesnášim. Přesně teď, nedokážu se kontrolavat když tě vidím. Nedokážu najít způsob jak se zbavit tý nenávisti, když se přiblížíš. Právě teď mam chuť se srazit na zem a zničit tě tak jako ty mě.
Necítím se zničeně, necítím se odhozeně. Jen bezmocně a plná nenávisti.
**********
Sebezapření a hledání věcí co se nikdy neobjevili. Proč ze mě děláš blázna? Ty, k tobě jsem utíkala celý život. Kam jsi teď zmizel? A co všechno mi dlužíš? Cítím, jak mě potápíš a nepodáš mi nic čeho bych se mohla chytit. Nic co by mě dokázalo zachránit a udrželo mě to při životě. Co mám teď, sakra dělat? Proč si jednoduše nezmizel? Jdu přímo tak kam vím, že už nikdy netrefím. Proč ten polibek nemohl být opravdový? Proč mě jednoduše nenecháš být? Nechápu, proč mě nenecháš zapomenout. To poslední co bys mohl pro mě udělat je odejít. Ale dřív bych ráda chtěla udělat jednu věc. Chtěla bych brečet vedle tebe a mluvit a starých dobrých časech, o dnech kdy jsme byli šťastný a o tom kam a proč zmizeli. A hlavně o tom, jak moc tě teď nenávidím. Co mám podle tebe asi cítit? Řekni, proč ta rána jednoduše nezmizí? Vím jdu zpátky, vím, že to nezvládnu. Ale proč mi to připadá tak reálné? To všechno co už dávno skončilo. Proč mě prostě nenecháš, prosím? Nechápu to, proč mě stále vyhledáváš? Jsem taková jen kvůli tobě. Chci mluvit o tom jak moc si pro mě znamenal a o tom jak moc tě teď nenávidím. Cítím jak krev padá na zem z mého těla. Padá přímo tam, k tvým nohám. Ležím zničená, už nejsem. Co teď jsem?
Proč tě stále odháním? Proč tě stále chci blízko sebe? Proč ten polibek není jako dřív? Proč tu stále jsi, proč….