Tak blízko jsou odpovědi a rozhodnutí. Příliš daleko abych na mě dosáhla, skrývají se ve stínech. Nemůžou být víc zmatený. Jak dlouho se budou bát přijít? Jak dlouho je budu odmítat a bát se je přijmout? Nikdy se nezajímají, co dělám? Nikdy nepřišli, když jsem je potřebovala. Když jsem je tak zoufale hledala. Tak daleko jsou všichni v které jsem kdy věřila. Nikdy jsem jim neřekla co pro mě znamenají.
Život je jen hra. Víra, že tě znovu najdu. Jsi tak blízko, cítím tvou vůni když jdu spát. Cítím tvé pohlazení když vstávám. Život byl náš, hráli jsme si s ním jak jen jsme chtěli. Věřili jsme v nás. Každý den byl pro nás něco nového. Nový zážitek, nové zklamání. A na ničem jiném nám nezáleželo.
Nikdy se nezajímají co je ve mně. Nikdy to nepochopí. Jako když měsíc krade světlo slunci. Pak jím osvětluje naše cesty. Slunce zahání naše obavy a bolest. Měsíc naslouchá a chrání nás svým ledovým svitem. Kradu jejich štěstí? Kradou ho oni mě? Kdo z nás je hajzl? Kdo zůstal opuštěný a sám? Chci to vědět. Chci to být já, opět si připadám jako vdova. Opustila jsi mě? Odešla jsi od všech. To jsem nebyla já. Na chvíli ano, jen abych ti vyčetla ty směšný dny. Tvůj vymyšlený svět. A když půjdu dál, budu rychlejší. Ne, kvůli tobě ne. Bojím se tě. Vážně jsem ti věřila, věřila jsem tvým slovům. Chvíli jsem byla šťastná, naplňovalo mě to- teď už jen zlem. Můžu tě jmenovat, byla´s to ty. Celou tu dobu jsi mi lhala, kamarádko? Nic čím bych tě podplatila, bojuji za lež. Za tvou lež. Ničí mě to, ničí. Teď jsem možná lepší. Nevidím úsvit té nekonečné noci. Milovala jsem to, to přátelství. Zničit ho, jsem tady, roztrhat to. Zničit svou vlastní lež. Zničit to šílenství - posílit ho. Má malá nevinná, pomoz mi. Všechno je pryč a já…
Bylo to tu a teď není. Odlétlo to beze slova. Má svatá nevinnost - nikdy nelhat? Ne!
Byla jsem sladká, abych změnila tvé ego. Teď to tu vydržím. Změním svou zlou zem, vydržím to, abych otrávila tu tvou. Neodejdu, ne. Děsí tě to? Mluvím k tobě, umíráš pro ta slova. Moje krutost, byla nevinná. Naše smutné noční můry, tolikrát sem t v nich říkala - pros mě, vzlykej hlasitěji! Pros o to krásné a všechno vrať. Ano dotkneš se stříbra měsíce. Aby ses ztratila a věděla kde jsem já. Všimneš si mých stop ve sněhu. Ano i já tu byla. Já tu stále jsem. Někde v chladné, nemocné zemi. A vydržím to tu, abych jí vyléčila. Abych vysvobodila své odpovědi, svá rozhodnutí. Jdi tak daleko, tam kde nejsem. Zbytečně se trápím, vím. Chci se dostat zpátky k tobě, k realitě. Pros mě- křič, vzlykej hlasitěji. Neříkala jsem ti to? Nech mě tu samotnou, na místě kde si můžeme promluvit. Chceš se dotknout mé cesty? Tvá touha se sem nikdy nedostat. Vím, jsem černá ovce. A ten odstup co si vytvořila. Neboj se, už jsem vyhrála.
Je to příliš pomalé, drahá. Nikdy nepochopíš tu nechuť. Ptáš se, abys měla čím mě víc ranit? Lžu abych měla víc bolesti? Namáhavý neumírající noci, tolikrát jsem se trápila. Kde si tenkrát byla?! Ranila jsem tě, je to dávno. Byla jsem to já, opravdu. A už nikdy se neprobudíš v minulosti. Jestli vážně víš proč, sklapni. Jsem ztracená vdova. Řekla jsem ti to, teď to všichni ví. Samozřejmě, pomoc mi.
Můj nevinný zločin. Ztratila´s cestu v mém světě. Ach, odpust já musela. Ztratila´s mé stopy nevidíš je. Můj malinký zločin. Ztrácíš se v mých lžích. Přesvědčuješ sama sebe, že o tom nevíš. Tvá jistota je jen přetvářka. A já mám platit za tvé chyby. Tvůj čas příjde. A ty ho splatíš.
Vidíš mou bolest, vidíš mé krvácení. Vidím zloděje a lháře- tebe! Až usneš vyčerpáním. Nadejde můj čas a ty ho splatíš. Budeš spát neklidným spánkem ze kterého už nikdy nevstaneš. Můj nevinný zločin, smazat své stopy. Usneš v ledové krajině měsíce. Mám pro tebe své noční můry. Utop se, utop se v nich. Prosím tě- křič hlasitěji. Tvé nenáviděné ego. Přelstím tě.
Ano. Vidím tě tam, nezachráním tě z toho pekla. Tak jako ty mě. Jen mi naslouchej. Vím, je to složité. Prosím jen mě pochop, stále trpím. Nejsem jako ty, nedokážu to přemoct. Vyhledávám to. Možná jsem jen naivní, už ne! Nech mě tu, nech mě v klidu. Zeptej se jestli tě potřebuji. Potřebuji. Ano necháš mě tu, vím. Musíš být nejoblíbenější u hajzlů tvého typu. Víš, nikdy nepoznáš kdo jsem. Jsi tu. Cítím tu temnotu, sílí. Stojíš přede mnou jako kdysi. A já procházím dveřmi. Ty jsi můj vrah. Moje vysvobození. To bolí. Ano je toho víc, mnohem víc v mém ledovém světě…
Vítej, spíš. Teď je má šance, už nikdy nevstaneš. Sbohem. Už spíš, navěky. V mém ledovém světe. Nepustím tě. Ptám se jestli tě potřebuji. Ano, stále brečím. Nejsem taková, nenič mi mé peklo. Spaluje mě voda a topím se v ohni. Nech mě tu, jsi tu. Sleduji tvá víčka, už se nikdy neotevřou. Zeptej se, proč. Potřebuji tě, potřebuji. Nedokážu se probrat z toho snu. Ano, ty pojď ke mně blíž. A tady, zlo. Jsem zlo. Ano, pojď blíž. Ty, proč se mě děsíš? Nejsem taková, neudělala bych to, pomoc mi zničit to peklo. Pojď za mnou. Dovedu tě tam. Tak naivní. Nikdy to nepůjde. Potřebuji tě, už ne. Zmiz. Ptáš se jestli tě potřebuji. Ne a víš jsem zamilovaná do smutku co pramení ze samoty. Kvůli tobě, věčně spíš. Proč se nevzbudíš? Děsivý spánek.
Proč tě pořád potřebuji? Sakra, jsi jen lhářka, proč mě tolik děsíš? Musíš odejít. Jsem úsvit. Potřebuješ spát, navěky. Drž mě, ochraňuj mě. Stále trpím.
Jsem sama, nic necítím. Vidím tě v dáli, vidíš jak krvácím, vidíš mé rány. Nechala´s mě tu. Jsem temnota…. Zbav mě toho! Moje nevinná krutost, moje sladké zlo.
Samozřejmě, pomoc mi!
takto brutalita mas dobry napady fest cool!!!!!!!!!!!!!!!