close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

vždy budu tady

10. srpna 2007 v 19:44 | Arwen |  .::Moje tvorba::.
Tohle je celkem stará věc...
Taková krása v bouři a větru. Čekáme kdo z nás první pochopí svoje instinkty a dokáže to co nikdy dřív. Chápeš, že tady není nic co by se nedalo popsat. Proto prosím anděle, aby nepřestali plakat. Proto prosím vítr aby nepřestal vát. Spíme, ale jen na chvíli. Zdám se ti tak divoká. Vypadá to tak jednoduše... a zdá se to samozřejmostí. Ale není tady nic co by se nedalo popsat. Padám dolů a přitom se dotýkám mraků. Padám dolů a ptám se kde je noc? Padám dolů a nevím co znamená den. Padám dolů a stoupám k dešti a k tobě. Krása v dešti a větru. Snažím se stát se tak divokou, abych dokázala rozplakat anděle ještě víc. Snažíme se k sobě dostat a říct si všechno, ale nejde to. A hlas hluboko uvnitř mě mi říká, že stejně každý zemře sám. Můžu slyšet tvůj pláč. Divím se proč? Chceš ze sebe smýt minulost a říct všem sbohem? Krása v bouři. Pojď podej mi ruku a bude všechno v pořádku. Nevidíš nic z toho co ti chci říct. Miluju tě a není to jen fantasie. Miluju tě a ty to nevidíš. Zdá se být tak samozřejmý, že každou noc usínáme sami. A kdy se to změní záleží na nás. Není nic co bych nedokázala vyjádřit. Chci dostat všechno co mi vzali. Chci abys věděl vše. Padám dolů a dotýkám se deště. Otočím se a chci se změnit. Otáčím se a ty stojíš za mnou. Déšť ti smyl tu denní fasádu ,,tvrdýho týpka´´. Ale já vím kdo ve skutečnosti jsi. Chci utéct pryč … někam kde ti všechno řeknu, kde není nikdo jen déšť. Ať vítr zanese ti mojí prosbu. Pojď a nech se vést. Dovede tě tam kde jsem před chvílí spala. Otočíš se a dotkneš se snu. Nekonečný konec... všechno končí a mi zemřeme sami. Divím se a ptám se kde je noc. Neznám význam dne. Den je lež a lež moc dobře znám. Krása v bouři nelže a kapky padají dolů, aby mi řekli sbohem. Ne neboj se a bude to dobrý. Když se ke mně blížíš a cítíš můj dech. Můžeš slyšet hlas hluboko uvnitř mě. Cítím tvoje horké slzy a vím, že mě slyšíš. Nechápu jak, nechápu proč. Neptám se. Jen se dívám do tvých tmavých očí. Najednou vím, že není nic co bych nemohla popsat a andělé pláčou nad mojí touhou. Divoká a nezkrotná? Před tebou jsem bezbranná. Neumím se ubránit a nechci. Otáčím se a je to definitivní konec začátku. Tak pojď a nech déšť smýt minulost. Podej mi ruku a nech vítr aby nás ved. Důvěřuj všem a nikomu. Důvěřuj těm, co věří tobě. Uteč, uteč, uteč dokud můžeš. Miluju tě a není to jen fantazije, miluju tě a není to nic víc.... Pojď se mnou a nebo jdi sám. Na mě se můžeš vždycky spolehnout. Vždycky když budeš sám, pokaždý když budeš potřebovat pomoc budu tady vedle tebe a nikdy tě neopustím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wendy wendy | 20. srpna 2007 v 17:42 | Reagovat

jezis

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama