close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Příběh

14. srpna 2007 v 16:23 | Arwen |  .::Moje tvorba::.
Armády padly, království se rozpadla. Stoupají císařství aby se skryly v prachu. Tvá země, je tvá matka. V její temnotě usínáš a její zář tě probudí. Ona dává a bere. A všichni panem v zapomnění. Ale vždy to má smysl. Kdykoliv si myslíme, že jsem jen v hledišti, jsme částí hry. Části příběhu či pohádky. Jsme na stejné cestě, ačkoli dojdeme na rozcestí, vždy míříme k stejnému cíli. Všechny cesty vedou k ní, tak jakou zvolíš? Hory i lesy, pouště i zelené louky. Moře či jen říčky. Všechno spěje ke konci, nic tu nezůstane. Jsme částí pohádky, tak krásně a bláznivé. Města a vesnice. Lesní cestičky a silnice. Ulice či malá víska. Nic tu nezůstane, všechno se změní. A nikdo nikdy nebude vědět kdy to začalo. Mravenec či orel. Pavouci a hmyz. Lidé či zvěř. Nezáleží na tom co jsme. Nic tu nezůstane. A když si myslíme, že to ovládáme. Jsme jen částí příběhu. Nikdy nevíš kam tě zavede. Nevíš jestli jdeš po správné cestě. Kam dojdeš? Jsme jen část příběhu, část pohádky. Tak krásné a někdy děsivé. Tvá zem je tvá matka, dává a bere. Kam tě zavede? Je to nekončící příběh, a vše co děláme má svůj důvod. Nikdy to nepřijde na zmar. Hrady a zámky, vesnice a středověká města. Co zde zůstalo? Co není zapomenuto? Jsme na tom stejně. Pouště a pralesy. Kultury a zvyky. Co se nemění? Všechno je část příběhu. A vše končí stejně. Všichni budeme zapomenuti, ale vždy budeme mít svou roly v tom nekončícím příběhu. Kapky rosy na listech stromů, korály a plankton v oceánech. Pamatuješ si kdy to začalo? Běloskvoucí ledovce odrážející se v mořích, těžký vzduch plný písku z vyprahlé, žluté země. Kam nás to dovede? Nejsme jen svědci, jsi části příběhu. Kamkoliv půjdeš, jakoukoliv cestou se vydáš. Ať bude nádherná, bláznivá či děsivá. Všichni skončíme stejně. Půjdeme zpět, a vše začne znovu. Ulehneme. A naše role se zapíše do historie. Vrátíme se do prachu a temnoty ze které jsme vzešli. A naše zem je naše matka, dal nám život a vzala nám ho. Obsadila nás do svého příběhu. Království stoupá, je stále mocnější. A po čase se rozplyne v prachu. Armády jsou poraženy a nastoupí vojska. Co to dotáhnou do konce. Tvá zem je tvá matka. Je ale částí příběhu, stejně jako my.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nemesis nemesis | 7. května 2010 v 9:14 | Reagovat

moc krasny zajmavá myšlenka

2 nemesis nemesis | 23. listopadu 2010 v 12:52 | Reagovat

moc krásný příběh škoda jen že to co píšeš se skutečně děje

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama