Řekni mi, cos pro to udělal? Donutil jsi mě tisíckrát brečet. Podvádět a nenávidět lidi okolo sebe. Křičet, krvácet a trpět pro tebe. A přesto mě stále nebereš vážně. Ne, už tě nechci po svém boku. Teď se zachráním. Projdu si tím. Utopím se v sobě. Padnu na vždy. Musím se přes to dostat sama. Popírala a ničila pravdu i lež. Jak je teď mám vymazat? Všechny lži kterým jsem uvěřila mě teď tak pletou. Ničí mě uvnitř. Ale přesto jdu dál. A tvůj pošetilí křik mě pohání dál. Tvá tvář, teď je tak daleko. A z té dálky vidím všechno čím jsi mě donutil projít. Vidím tu bolest. Ztracená v tvé hře abych neskončila lépe než ty. Nevím co je reálné a co ne. Tak děsivé myšlenky v mé vlastní mysli. Teď usínáš tvrdým spánkem. Znaven vším tím lhaním cos vynaložil abych byla blízko tebe. Teď je má šance. Já se stejně už nikdy nevzbudím z tohoto snu. A pokud spíš dostatečně tvrdým spánkem. Schovávala jsem si pro tebe tvé noční můry. Spíš neklidným spánkem lhářů. Teď je má šance a využiji ji. Protože můžu. Tvůj spánek je sladce klidný. A šarlatová svatozář ti zdobí hlavu. Už mě znovu nezničíš. Nikdy víc mě nezraníš. Dostanu se přes to. Jednou se vzbudím do reality. Budu spát klidným, tichým spánkem. Ale ty už nikdy nevstaneš…

Konečně jsem volná...
možná už to nevezmeš. Ale kolik ti toho dalo?