
Měla jsem křídla- andělská křídla,
Ale shořeli kvůli tobě.
Měla jsem křídla- bělostná křídla,
Ale teď je z nich popel- kvůli tobě.
Tys mi ty křídla dal,
Já se jen ptám proč?
Jen abys mi je polámal?
Tak teď v jejich popelu ruce smoč!
Nechceš to, proč? Asi to vím.
Bojíš se přijmout vinu za svůj čin?
Je to tak? Možná. Ptám se zas.
Proč si mi dovolil vzlétnout do výšin?
Proč si mi dovolil poznat slunce jas?
Jen abys mě svrhl zpět do krutých nížin?
Do nížin pekla ze kterého sem vzlétla.
Do nížin života ve kterém sem kvetla.
Kvetla sem jako růže.
Černá růže mrtvých.
Tvůj čin- to se může?
Být ničitel růží rozkvetlých?
Já měla křídla- byla temná jako smutek,
Dal si jim jas a sílu mě nést víš.
Teď shořela jako starých papírů svitek.
Prám se jen, kde najdu svou skrýš?
Před čím, ale? Před tebou-snad.
Byl jsi můj úsvit, teď prosím noc-všechno zhať!
Smaž to z mého vědomí.
Vždyť on nezná význam svědomí.
Já měla jsem křídla- teď to vím.
Temná křídla, co vrhala stín.
Tys je vyměnil za lež. Tak běloskvoucí.
Co z nich je teď? Jen popel žhnoucí!
Chci zpátky ta křídla- temná jako moje duše.
Ty nevezmeš mi je. Tvé lži zní teď suše.
Suše a bez významu.
Bez záře předešlého klamu.
Jak jen mi můžeš stále lhát?
Jak se mi dokážeš do oči podívat?
Nevím, vždyť je to fuk.
Já byla šíp a ty luk.
Luk co vystřelil mě do výšin,
Však šíp bez cíle zas padne k zemi.
Hluboko a ještě níž než dřív.
Já byla chvíli blízko nebi,
Jasnému a krásnému.
Však teď jsem zpět ve světe co nebe nezná.
Co je jen vyhořelá, neznáma hvězda.
Tvá lež podobala se šípu ladnému,
Co rozvířil vzduch.
Má důvěra byla scestná.
Křik, můj křik je mimo tvůj sluch.
Anděl co padl v nemilost.
Co přišel o svá křídla.
Shořela, v černá se změnila.
Teď mě temnota hlídá.
Temnota co zničí tvůj stín.
Stín pravdy, co nikdy nebyla.
Měla jsem křídla, andělská křídla.
Mám je zpět, silnější než-li dříve.
Křídla obětí, co padli v lež.
Varuji tě- svá prolhaná křídla si střež!
Přijdeš o ně, shoří.
V popel se promění.
Z těch tvých se však nové nezrodí.
Padneš a nebudeš sám,
jsou tu i jiní.Já je znám.
Jsou jako ty a lžou dál.
Nejsem sama, spojence mám.
Se svými křídli pod které vháníš vítr,
Poletím za tebou i světa kraj.
Jen abys poznal jak lhal jsi nám.
Ty jsi měl křídla,
Já měla pomstu.
A kdo tedy vyhrál?
Pomsta dává křídla…

Pěknýýýýýý!!!kukní na můj blog!=o)