
V tomto světě se stále snažíš, nenechat je opuštěné v temnotě sebe sama. Není jiné cesty, jak očistit svou duši. Modlíš se k bohu, nech mě být. Všechny tvé vzpomínky vidí tu bolest uvnitř, lhářko jen ty jsi můj důvod proč vydržet. Všechny mé vzpomínky tě drží při mně, tichý slib předtím než ho opět porušíme. Donutím tě přisahat, že najdeš cestu jak se ode mě oddělit.Protože ty jsi mé prokletí, jsi moje temné já. Donuť mě slíbit, že zkusím najít cestu ven z tohoto života. Není jiná možnost jak mě přesvědčit, že jsi jen přelud. Přelud a moje špatné já. Ten tichý šepot, prázdné slzy…. Společně v těchto vzpomínkách, vidím tvůj úsměv, vidím tvé lži. Lhářko ty víš, že se nemůžeme oddělit dokud to všechno neskončí. Prolhaný anděly, jsi můj zachránce. Jsi můj vrah. Jsi ta co mě donutí se zničit. Život v mojí bolesti, jaké to je pro tebe utrpení? Když za to můžeš ty a bez žádných omluv. Stále si budu pamatovat ten úsměv, co mě rozdrtil. Vzala si mou mysl, rozprášila jsi moje sny ke hvězdám. Prolhaný anděly, jsi jen sen. Musí to tak být. Přeji si aby si zmizela. Donutila jsi mě slíbit a donutila si mě to udělat. Všechno je jen lež. Třpytivá pravda, prošla tu před dávnými věky. Padlý anděly, proč mě tolik táhne tvoje temné nadání? Proč si mojí částí? Okupuješ mou mysl, díváš se mýma očima, nutíš mě se vzepřít. Musíš být jen lží. Nemůžeš to zastavit, lhářko… Tenhle svět tě zklamal, zničil půlku našeho srdce, tu co byla tvá. Ale to ti nedává oprávnění. Mohla by ses pokusit ho slepit, zachránit tu část. Zkus znovu žít. Úsměv na mé tváři co nás ničí. Tvůj zoufalý nářek skrytý ve zvuků smíchu. Vzala jsi mojí rozhodnost, letíš s ní ke hvězdám. Všechno co jsi mě donutila vyslovit byla lež. Nemůže to pokračovat, tak daleko od sebe…nemůžeme přežít….