Tak teď je to několik dní co jsme se naposledy smály a jestli to bylo úplně naposled chci jen, abys věděla že to nebylo jen sobectví. A pokud si myslíš, že jsem zkažená věř, že nikdy nebylo nic mířeno jen na tebe. Bylo to tak dávno a přesto ten dojem tu pořád je. Když jsme sledovali ten příběh v našich myslích, jako na filmovém plátně. Jako velkofilmy v kině. Teď už na tom nezáleží, beru všechny svoje zbraně a ukrývám je do temnoty uvnitř mě. A jestli jsem vážně tak zvrácená, tak už na tom nezáleží. Nikdy nebylo nic jen pro tebe. A jak jsme nalívali ty rady a pocity do dalšího hořkého šálku života, Abychom ho pak společně vypili do dna. Teď jsme souhlasily s životem a jeho rozsudkem.
Tak teď je to několik měsíců, kdy jsme si křivdili. Myslíš si, že jsem to zavinila já?Tak proč neutíkáš pryč, daleko ode mě?Tak jdi, jdi. Je to jen navždy. A pokud chceš zůstat, zůstaň. Pokud věříš, doufáš nebo si myslíš že je to jen dojem, věř už nikdy nebudu stejná. Nikdy víc. Když sem byla tak naivní. Nenávidím tenhle konec. Ale zdá se, že už byl dávno napsaný od dob našeho zrození. A pokud doufáš, že se mýlím, nejsi sama. Bylo to jen o laciném smíchu a dětské naivitě? Ok, mysli si že jsem zvrácená a zkažená. Ale ze mě se nikdy nestane jen přelud. A pokud jsem zničená tím stereotypem, jen jdi a dej mi pocítit, že to nikdy nebylo jiný a zároveň stejný. Jdi jen jdi. Tohle sou jen slova co nemají co říct. Slova o věčném koloběhu životu. Jen píseň života co nemá co víc by řekla. A noc nám zpívá modlitby jako ukolébavku.Neměla by si se ty modlit aby to všechno skončilo? Když jsem prospávala dny a ztrácela se v nocích. Byli to jen moje noční můry? A pokud se to všechno vrátí zpátky a já se probudím. Věř, že tě už nebudu moct vystát. Už víc ne. Teď na tom záleží? Pokládám ostří na ruku? Ty by si někdy nedokázala zajít tak daleko? Proč mě neobviňuješ? Proč nehledáš jinou cestu? Teď už je to jedno, teď po těch hádkách a zbraních co jsme proti sobě použili. A přesto jsme ani jedna nikdy nezašla tak daleko. Ten příběh se nám bude odehrávat před očima jako v kině. Vyplýtvala jsem všechny své omluvy i důvody proč. Teď je to jedno, někde se stala chyba. Už nejsou věci co bych měla obhajovat, nejsou činy kterých bych měla litovat. Chápeš to všechno? Bylo to tak dávno kdy jsme si začali věřit. Smáli jsme se a slíbili si že si nebudeme lhát. Ale kde je ten slib teď? A jestli jsem ho porušila, záleží na něm? Tohle jsou jen prázdná slova pošramocen duše, co nemají co by víc řekly. A pokud si myslíš, že jsem zvrácená, věř nikdy nic nebylo jako teď. Jsem jiná, ale pokud ti ublíží budu tady abych tě ranila a tys pochopila, že jsou i jiné cesty. Že jsou i jiné pocity. A teď by jsi se měla modlit k ukolébavce aby mi vzala mojí duši. Tohle je jen nekonečný příběh života, nekonečná píseň světa o ukolébavce na věčné časy. Chyba… někde se stala chyba….ne už nikdy víc….rozčarovaná…
Fakt pěknej blog spřátelíme se ??