Otoč se a odejdi, jestli by si mě mohl opít vodou. Protože mě moje noční můry pronásledují i ve dne. Pomůžeme spolu všem mých obavám zemřít? Znáš všechny moje oblíbený barvy, mou minulost a přítomnost. Nepolíbím tě, protože to nejhorší co můžu udělat je ranit nás oba. To nejtěžší je mě opustit v temnotě. Teď se otáčím, jsem zhnusená z toho co vidím v zrcadle, protože moje oči roní prázdné slzy z lítosti. Ten obraz nikdy nezmizí. A pokud se okolo mě smějete, je mi hůř? A jen doufám, že víš. Pokud řekneš: ,,Zasměj se!" zeptám se tě jestli je to pravda.Protože to nejtěžší na tomhle je přetvářka. Odejdi pokud mě opiješ vodou. Protože moje rty neřeknou víc než ty slova: ,,To nejtěžší je mě nechat utopit se." Otáčím se a vím, že se z toho dlouho nevzpamatuješ. Teď se už nikdy nedostaneme tak daleko. Ale to nejtěžší je to vydržet. Ten cit roste, rozšiřuje se v těle jako rakovina. Nepolíbím tě, protože bych tu bolest neustála. Tvoje bolest by mě zničila. A teď už se nikdy neuvidíme. A pokud řekneš: ,,Pojď, dnes e naposled projdeme jen samy, V téhle chladné noci." Jen se tě zeptám :,,Není to životem?" Znáš všechno co je ve mně, moje pocity a tu temnotu chápeš lépe než já. Teď už se jí asi nadobro nezbavím. A pokud se směji doufám, že víš, že je to kvůli tobě. Se stejným smutkem, se stejnou bolestí. Náš kříž je jen ze strachu z neštěstí. Všechny m myšlenky opouští mé tělo, a letí k tobě. Všechny naše pohledy se snažíme nevnímat. Ale je to ,to nejtěžší co můžeme zkusit. Je to jako rakovina….
narazyl jsem na to náhodou a začetl jsem se...
je to fakt dobrý