Postupem času jsem ho vymazal ze svých vzpomínek…
Tolik let uplynulo… Přestával jsem doufat, že někdy bude důvod proč by se Elyera vrátila. Má důvěra v tento okamžik zemřela se dnem kdy od Elyeriniho ,,zmizení" uplynulo 300 let. Tolik mladých upírek a upírů ovládalo noc. Z malého Evana vyrost silný válečník. S Azachielem jsme ho trénovali jak ve fyzických chopnostech tak v rozvíjení jeho schopnosti číst v duších… Někdy mi jeho schopnost lezla na nervy jelikož poznal co mě trápí, nemohl jsem mu lhát. Nevím jestli se v naších duších dočetl pravdu o Elyeře, pokud ano má notnou dávku věrnosti, taktně mlčí a nic neřekl… Evan není svatý upír. Stal se z něj upír mnoha tváří. Povahou mi připomínal Elyeru. Archen se stala spojkou mezi upíry a anděly. Po stopadesáti letech se do mi do přízně vetřelo několik upírek… avšak žádná mě nedonutila zapomenout na El.
,,Dereku…máme problém" Evan…vypadá vyděšeně, není to u něj obvyklé. Znepokojilo mě to.
,,Co se děje?"
,,Zběhlíci se spojili s vlkodlaky, vyhoštěnci a lovci upírů…"
,,Kolik jich je? Zhruba. Ví se co chystají? Účel spojení? Povídej všechno co víš…" To jsem mu říkal již za pochodu směrem ke sklepení.
,,Neví se kolik jich je hlídky zaregistrovali skupiny čítající zhruba 50-100 jedinců okolo hranic pevnosti. Pár upírů na ně náhodou narazili když sváděli oběť do pasti…ještě něco…"
,,Je něco horšího?"
,,Ano…oni si rozšiřují řady. Jak vlkodlaci, tak upíři.To je porušení pravěkých pravidel.."
,,Já vím Evane… sám jsem je pomáhal psát…"
,,Cože?"
,,Jindy. O tom jindy…Teď tady máme závažnější problém"
,,Myslíš…že to je ten důvod proč by.."
,,Doufám v to.."
Došli jsme ke sklepení. Mé obavy se naplnily. Dveře byli ve stejném stavu jako dříve… Netoužil jsem se vzdát… ne jak jsem jen mohl tak pitomně doufat? Ona už nevstane.. ne po tolika letech…
,,Evane. Jsme v tom samy. Zesil hlídky, ať lítají po skupinách čítajících 33 jedinců po celém okolí. Nepřistávají, mohla by to být past. Jen ať zůstanou ve vzduchu tam na ně nemůžou lovci upírů ani vlkodlaci. Vyzbroj je stříbrem, šípy, pistoli i světelnými granáty.. všechno co uznáš za hlavní. Teď se dostávám do války. Dokud se drželi od pevnosti a neporušovali pravěké zákony, byl mír. Teď není vhodná doba pro změnu pravidel.. ne teď ne s tím tempem jakým by se rozšiřovali řady upírů by za chvíli nebylo dost lidské krve…"
,,Postaráms e o to… a Dereku….Neobviňuj se… nemůžeš za to co cítíš…"
Asi se mu budu muset vyhýbat…Teď na to není čas. Musím najít Archen.Chci aby zničila kouzlo…. Chci aby odemkla dveře.
,,o nemyslíš vážne?!!!"
,,Naprosto."věděl jsem, že bude proti. Ačkoliv obměkla když jsem jí vysvětlil důvody…
,,Archen. Chápej já chci vědět jestli mám naději že se vrátí. Nyní budou všichni co znají legendu doufat že se vrátí. A já juim nebudu schopen říct pravdu. Chci aby, pokud dojde na válku, bojovali na plno a ne s planou nadějí. Chci aby věděli na čem jsou."
,,Dobře Derecku. V jaké době je okolo sklapení nejméně Upírů?"
,,Za setmění. Vampíři tam nechodí. Spoléhají se na upíry."
(Vampíři jsou nový druh. Kříženci padlých andělu a upírů. )
,,Dobře. Čekej mě za setmění…"
…………………….sklepení…………..
,,Jsem tady."
,,Vidím tak do toho …"
,,Ty jsi zase příjemnej Dereku…"
,,Neřeš mě ale ty dveře… prosím Archen…."
,,Uklidni se Dereku!"
,,Promiň…Ale já …"
,,Já vím ale nevylévej si to na mě…"
Najednou všechno ztemnělo..Cítil jsem neskutečná proud energie…staleté energie…Temné a mrtvé,děsivé a věkem zapomenuté… nebyla to Archen… byla to smrt… smrt s podobou…. Temnější nežli dřív….matoucí a bolestná…staré rány se otevřeli bolest mě zaplavila… psychická bolest… slyšel jsem jak vedle mě Archen padla k zemi s hlasitým výkřikem… ostatní jej však neslyšeli…..
,,dlouho ztracené slova… zapomenutý jazyk vznešených.." vydechl jsem s úžasem….
,,Vítej v mé temnotě…nadešel čas… svírá tě bolest… poutá tě strach…neboj se jsem jen lež… jsem v tvé mysli… nemůžeš se skrýt… žiji pro tebe…" sametový, chladný a přitom jemný hlas se rozléhal všude okolo a zároveň nikde…
,,Proč…?"
Tahle povídka se mi děsně líbí.
Hoď sem prosím další díl...