V Zahradě pod mraky
Leží náhrobky.
V zahradě zničené
Růže již zetlené,
Toužili kvést více,
Nevidět měsíce.
Nevidět světlo a smrt už více.
Nevidět neslyšet
Jen tiše umlčet
Bolest co křičela
Trpět však nesměla.
Růže co neslyšně hladí tě na duši.
Růže co nevinně trhají tvou kůži.
Nevidíš, neslyšíš,
Ty růže přehlížíš.
Možná je uslyšíš
Možná je uvidíš.
Možná, že budou jen
tajemným temným snem.
Možná, že staneš zde
S tím krutým dnem.
Kdy bolest tě propustí
A duše opustí
Tvé tělo studené
Do morku zmrazené.
Ležet tu bude jen
Až přijde soudný den.
Možná, že budeš tu
Sedět na náhrobku.
Dívat se, dívat se pohledem mrtvých jen.
Temným a studeným
Chladným a bezcitným.
Rozjímat nad tím vším.
Trpět jen nevíš čím.
Možná to uvidíš,
Možná to pochopíš.
A pak jen tiše stát
Na všechno vzpomínat.
Neviděn, neslyšen
Budeš tím umírat.
Umírat na věky
s pohledem na mraky.
Možná pak všimneš si
Růží co zničil jsi.
A na tvou počest jen
Vykvetou každý den.
Abys poznal jen,
Že trpíš neprávem.
Trpíš a nevidíš,
Že oni trpí víc. Trpí a neví čím
Vždyť byl jsi pro ně ničím.
Něčím co zemřelo, něčím co ze tlelo,
Tak jako ty růže
Co živý vidět nemůže.
Tak jak ty nápisy co ryjí na kříže.
Na kříži symbol jen,
Že měl jsi tajný sen.
Tajný sen bez hranic
Možná z něj zbude víc.
Třeba se rozhlédneš,
Dál než dřív dohlédneš.
Možná pak odletíš,
Daleko doletíš
S křídli své smrti jen
Splnit svůj tajný sen
Bez tíhy života a růže prokletá
Na kříži vyryta
se svící hořící
Oddá se měsíci.
A ty nic nevědíc,
nevrátíš se již zpět
vždyť oni se neprosí
jen položí mrtvý květ
na tvůj hrob v zahradě zničené.
Životem zničené.
Listí co padá jen
A růže co je jen sen-
Možná pak uvidí to co teď přehlíží.
A poletí za tebou
s těžkými kříži ukrytých na prsou.
V zahradě zničené
Růže již ze tlené,
Zdobící náhrobky
A slunce je za mraky.
Zahání měsíce, zkracuje staletí.. .