Nevidím tvou zář. Ne už dávno uhasla. Nevidím nic. Nevidím tvou zář. Melancholická světla života jí zabila. A opět jsem v temnotě. Začínám být jako ty. Nevidím nic dobrého. Ale jak by se mi mohla ta temnota zdát tak špatná a neprůhledná? Když ty si se dobrovolně odevzdal tisíckrát větší. Tak daleko, ačkoliv stojím u tvého hrobu. Jak mam jít dál bez tvých očí?A jsem neskutečně sama. Všechno zemřelo s tebou. Nevidím svou cestu. Jak bych mohla tak hluboko upadnout? A přesto stále padám. Ty a všechno o co jsem bojovala zemřelo. Tak daleko, mimo náš svět. Je to tak nesnesitelné. Proč mě nemůžeš zachránit? Křičím tvoje jméno. Nemůžu zničit to ticho, tu temnotu. Ničí mě! Všechny moje obavy, všechny mé noční můry, se stali opravdové…
Pokud chceš zemřít zemři. Jestli se chceš vrátit, nemůžeš. Nepotřebuji se dotknou nebe. Jen nechci být na úplném dně. Tušila jsem že to tak dopadne. Věděla jsem že ty nebudeš dost silný. A začínám být jako ty. Topím se v naprosté temnotě, jako ty. A pokud chci křičet, křičím. A přesto nejsem jako ty. Ne já se nevzdala. Pořád si říkal abych nejdřív poznala nepřítele. Tvým nepřítelem byl život.Nemohl si nad ním nikdy vyhrát tak jedinou cestu si našel tím že jsi si ho vzal….. Proč si odešel? Už není žádného světla co by tě vyvedlo z temnot.Odešel jsi pro to abych věděla, že až padnu tak se všechno ztratí? Abych věděla že absolutní temnota je tam kde jsi ty Jen abys donutil moje mrtvé srdce bít?Jen abys mi dal svojí duši, svůj život? Zachránil jsi ten můj. Změnil jsi mě od základu. A najednou vím, že to tak muselo být.Odešel jsi přes to vše co jsi mi řekl…
Zůstaň ještě chvíli něžný, šťastný, reálný. Hluboko pod svojí bolestí, nočními můrami a samotou. Se nenávidím za to že dýchám bez tebe. Nechci cítit jak moje srdce bije na prázdno. Trápíš se pro mě? Já pro sebe ne. Nic se nemůže spolehnout jen na lásku. Trápím se pro tebe. A přestože jsem ztratila směr, všechno mě vede k tobě. Toužím být jako ty. Ležet chladná v zemi jako ty. Luna ozařuje tu propast mezi námi. Ne tak daleko začátku, jsi propadl konci. Spoléhal jsi se na mě, já zase na tebe. A přesto všechno vím, že mě neopustíš. Nejsem sama. Nezáleží na tom co mi říkají. Nejsem sama. Stále stojíš vedle mě, navěky. Nejsem sama. Vidím tvůj stín vedle mě. Tvůj pohled v mých očích. Tvoje duše v mojí. Toužím být jako ty, ležet naprosto chladná v zemi jako ty. Netrápím se pro sebe.
Všechno pro co sem žila, všechno pro co umírám. Všechno co nemůžu ignorovat opuštěná v tomhle světě. Cítím jak začíná noc.Utrpení ze života se mnou stále zůstává. I přes to co jsem viděla. Jsi stále tady. Všechno co shořelo, jen mé vzpomínky zůstali.Poslední telefonát od tebe, před tím než jsem viděla uhasínat tvou zář. Jen Pro to aby jsi mi dal jedinou věc co mi po tobě zbyla. A přes to vše mi hučí v hlavě. Proč jsi to udělal. Přes to vše co jsem pro tebe dělala. Snažila jsem se tě vyvést z temnoty. Jen pro to abych věděla že můžu křičet. Podlehl jsi všem těm depresím. A já věřila že tě toho zbavím , ale tvojí bolesti bylo moc… Je to jen pro to, abych věděla že žiji? Jen pro to abych se zbavila strachu? Aby jsi mě naučil brečet? Nemůžeš se vrátit ze smrti. Podlehl jsi těm nejtemnějším světlům…
Zničená světla, hluboko uvnitř mě. Nerozsvítí se. Naprostá bolest co mě svírá. A já upadám, kvůli tobě. Nikdy se už nedozvíš jak mě tvoje oči pronásledují. Nevěřím že jsi odešel. Ne nikdy tomu neuvěřím. Tvoje přítomnost tu stále zůstává. Trápím se pro to co nevrátím zpátky. Topím se v temnotě života. A nevím co dělat. Najednou vím, že jsem jako ty. Nekřičím, ne už ne. Vím že se stejně jednou budu muset vzdát. Probouzím se bolestí do noční můry. Ztuhlá strachem. Všechny tvoje chladné dotyky na mojí ruce. Stále je jich víc. A přestože tu nejsi cítím jak mě objímáš, nemůžu křičet. Nevěřím že jsi pryč. Cítím tě ve svých snech a nespím. Nemůžu před tebou utéct jen se vzdávám chladným nocím. Nemůžu tě zachránit, teď už ne. Ale víc mě trápí to pomyšlen že jsem jak ty. Krvácím pro to co nezměním. Ztrácím svůj život a ty jen stojíš v dáli, na druh straně a nemůžeš nic dělat. Všechno co chci zpátky si ty, jen ty. Nedovolil si aby mě to pohltilo. Jen si chtěl abych rychle zapomněla. Zničil jsi všechno co by mi tě připomínalo. Nechtěl jsi abych začala milovat temnotu. Ale bohužel, stalo se… Pojď a vrať se. Nenuť mě usnout samotnou. Nemůžu skrývat tu prázdnotu, dere se na povrch. Nikdy sem si nemyslela, že tak lehce odejdeš. Nemůžu se na nic spolehnout, divím se co to se mnou je. Tak mě nechte na dně. Moje duše zase zmizí se vší tou bolestí. Netoužím na tebe zapomenout. Jen se chci zbavit bolesti. Nechci tě nechat odejít. Moje duše patří tobě. Tady v temnotě vím že bloudíš se mnou. Nemůžu volně dýchat od té doby co jsi odešel. Tak proč mi nedovolíš jít za tebou? Všechno ti odpustím, protože cokoliv je lepší než být úplně zničená. Nemůžu se na nic spolehnout. Co se, se mnou děje? Nemůžu pustit svou zničenou duši. Jak bych tě mohla nechat zmizet?
Jedna část ze mě, ta zničená a rozdrcená mě ovládá. Tohle si nechtěl? Odešel jsi, jen abych ctila pach smrti? Teď když si odešel, cítím se zase jako já. Zničená a zlomená. Trápím se pro to co nezměním a tím dovolím, abych byla jako ty. Nemůžu tě zachránit, teď už je pozdě. Už mi nemůžeš lhát že si se zbavil té temnoty. A v tvém krátkém životě jsem byla jediné světlo. A přesto jsem ti dovolila zemřít, a teď se za to nenávidím. Nechtěla jsem tě držet na tomhle světě když jsi věděl že chceš odejít….a tvá poslední slova… já solila horkou vodu zbarvenou tvou krví. Jak jsem to mohla dovolit? Poslední pohled do tvých očí. Tvůj poslední dech bude navždy uvnitř mě. A přesto všechno si to neodpustím nikdy. Nemůžu křičet, přes stažen hrdlo. Nemůžu tě nechat odejít nadobro, postaral ses o to sám.
Poslední fotka co hořela v umyvadle, poslední utrpení co ti teklo ze žil. Nechal jsi shořet každou vzpomínku na sebe. Upadáš do zapomnění?
Nevim sem se vypisovala z toho co cítim... co sem cítila když mi umřel pro mě důležitý člověk.... sám si vzal život... mam toho víc tak to bude na etapy...