Potkej mě znova po tmě a já tě nepustím. Nejsem nic víc než co ve mně vidíš. Chovej se jako tenkrát když byla už noc a všichni okolo už spali. Jen my sme byli naprosto při smyslech. Tenkrát sem si přála, aby sme byli naprosto sami. Ale oni byli taky vzhůru, cítila sem tvojí vůni, jak ti tluče srdce. Cítila jsem tvoje teplo, tvůj horký dech na mé tváři. Tvoje ruce co mě objímaly, tvoje prsty si hráli s mýma. Hrál jsi si s mými vlasy. Já přála si ať již slunce nevyjde, ať tohle trvá navždy. A mojí hlavou honili se myšlenky, proč jen teď?Všechno to bylo před úsvitem, se světlem si se zase stáhnul........ Proto, jestli jenom noc tě dokáže držet tam kde se tě můžu dotknout, jestli jen v noci dokážeš být takový.Tak mi nikdy nedovol vstát. Potkej mě znova v noci, sám. Nedovolím ti odejít. Jestli jenom noc tě dokáže změnit, tak si přeji, aby moje bolest zničila úsvit. A třeba dnes večer odletíme daleko pryč, ztratíme se před úsvite. Nějak vím, že to jen moje šílené přání. Nějak vím, že se z toho věčného snu nikdy neprobudím. Není to reálné, ale je to naše. Připadá mi to jako sen, je to minulost. Ale třeba dnes večer odletíme daleko pryč…. Jestli jen noc tě může změnit, tak mi nikdy nedovol vstát… třeba dnes v noci, třeba se zase změníš…možná ….(nedovolím ti odejít...)