Světlo zastavené za zamčenými dveřmi. Vím, že teď ani jeden z nás nemůže utéct. Holá temnota skrývám před tebou se protože mám pocit že tady chceš být sám. Chceš být sám? Skrývám se protože mám strach ze všeho co je v tobě. Ze všeho co je v tobě. Asi nikdy nepoznáš tu cestu jakou já znám až moc dobře. Tvoje slova m musí pronásledovat. Nemůžu uvěřit že se mě na tohle ptáš. Ptáš se mě skutečně ty? Neznáš mě! Nikdo mě nikdy nepozná ze všech stránek. Řekni: ,,Patříš mi moje sladce utrápená královno. Není kam bys utekla, tak nech at tě pohltí ty city. Pak budu vědět, že konečně vidíš, že si jak já. Nekřič víc, lásko. Protože všechno co chci si ty." ale vím, že tohle z tvých úst nikdy nevide protože já se probouzím do temnoty ze života a ze ztuhlého strachu uvnitř mě. Když se mě dotkneš, nemůžu křičet a všechno mizí. Nemůžu před tebou utéct. Nemůžu sejít z té šíleně smotané cesty. Cítím tě ve svých snech, nemůžu spát. Nespím. Cítím tě ve své mysli, nemůžu být vzhůru. Nejsem vzhůru. Jednou si mi řek, že sme stejní a zároveň protiklady. Řekl si, že si patříme. Že sme úplně volný. Tak proč si se mnou děláš co chceš? Začínám krvácet pro nic. Pro nás, ale my sme nic. Přesto mi patří tvůj pohled, tvůj smutek, tvoje bolest. Nemůžu zachránit tv ojí duši co prochází tím vším trápením. Krvácím za tebe. Nemůžu zemřít, nemůžu zemřít. Krvácím protože se trápím čím dál tím víc. Ty mě nikdy nebudeš milovat protože nikdy nebudu jako ty a přesto sme naprosto stejný. Všechno co chci si ty. Ztrácím svojí mysl a ty jn stojíš a stále mě propaluješ pohledem, tvoje ruka mě hladí po tváři. Vím, že to neznamená nic. Ale přesto všechno mi prostě patříš, moje zničená lásko. Není kam utéct. Světlo je zastavené zamčenými dveřmi. Nedívej se zpátky. Tvoje světlá minulost je za dveřmi, nevrátíš se k nim. Nemiluješ mě. Patříš mi moje sněhově bílá bolest. Jsi jako já a přesto nemůžu křičet. Nemůžu! Věřím, že se jednou otočíš a uvidíš že kvůli tobě nemůžu spát, nemůžu se probudit. Stojíš v dáli a sleduješ jak ztrácím svojí mysl a moje slova se topí. Patříš mi moje sněhově bílá bolest.... patří mi protože ta bolest je z tebe...z tebe lásko....Jak dlouho to vydržím? Jedna část ze mě křičí po tom abych přestala být směšná. Ta chladná a samotná. Mohla bych být to co opravdu chceš? Zalži mi. Řekni mi co chci slyšet. Teď kdybych si začala vsugerovávat, že nic není. Cítila bych se zase jako já?nic mě teď nedokáže stáhnout zpátky. Všechny rány, trhliny a jizvy můžeš zahojit, zkus to. Dovoluji ti abys u mě krvácel, zbavoval ses toho strachu a bolesti. Budu si vsugerovávat, že chci být volná. Pověz mi, vsugeroval sis svojí volnost? Teď když odejdeš, budu se cítit zase jako já? Vzdávám se všech věcí,pocitů abych se t zbavila. Aby si mě neděsil ve snech a ty tvoje nádherné oči mě neprovázeli všude kam se hnu. Nenávidím tě za to, že tě miluju. Vzdám se sama sebe, budu ti dovolovat aby sis na mě vyli vylil všechny pocity, aby sise zase cítil jako volný. Se svojí jednou částí, tou chladnou a opuštěnou, mě budeš ubíjet. Je to opravdu to co chceš zlato? Zbav se všeho u mě, dej mi svojí dávku volnosti. Nechci tě al nutit zůstávat. Nechci tě stáhnout zpátky ne teď. Nemůžu změnit to kdo jsem, jaká jsem. Ne teď ne, nebudu ti lhát abych t udržela ve svojí blízkosti. Ne v tomhle krátkém životě, není čas na to, aby si ochutnal jak chutná pocit když se vzdáš. Nedovolím ti to. Protože by mojí lásky nikdy nebylo dost na to aby tě stáhla ke mně na dno. A jestli padneš, pamatuj si, že úplný klid najdeš na dně, tam kde jsem já. Jestli padnu a všechno se ztratí je to tam kde jsem , kam patřím. Jestli chceš žít, žij. Jestli chceš odejít, jdi. Nikdy nebudu ta co se sladce, příliš sladce a lehce vzdá. Tušíš, že to nikdy neskončilo, tušíš, že si v tom nikdy nebyl sám, že tě někdo držel nahoře. A když padnu a ztratí se ti naděje, není světla co by ti ukázalo cestu. Pamatuj si, že úplná samota je tam kam já patřím. V mém snu, dáš všechnu svojí lásku mě. Vrátíš m i moje zlomené srdce aby se zahojilo. Zachráníš mi život, změníš můj názor na lásku. Myslíš že bych t mohla dostat dolů, když mi řekneš ne? Myslíš že bych to udělala i přes to co k tobě cítím? Myslíš že tohle můžu hrát? Jako ukolébavku? Jako to že spím a při tom nesním? Jen kdybych vdla jak se mám sama sebe zbavit. Si všechno pro co žiji, všechno pro co umírám. Všechno co nemůžu v noci ignorovat. Začínám cítit jak se noc stává nesnesitelnou a den se stává mojí vraždou. Pochop mě. Po tom všem co sem viděla, protrpěla. Usmiřování každý druhý den, a přesto všechno sem stále tady a silná. Pojďme společně najít slova, co by mě zbavili vidiny tvojí tváře. Věřím, že sny jsou nejděsivější, protože v nich není realita a po probuzení jen zklamání. Vem moje temné obavy pryč a hraj si s nimi jako ukolébavka, jako důvod proč. Nauč mě jak žít bez tebe, nauč mě jak najít sama sebe. A nikdy vic se neztratit. Ne teď ne v tomhle krátkém životě nikdy víc! Tady není čas na to aby se sním plácalo.... patřím ti...