close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nenávidím tě

7. října 2006 v 22:16 | Eliii |  Povídky
Nenávidím tě…ano, slyšíš dobře, nenávidím tě. Jak dlouho jsme čekala na to, abych ti to mohla říct a teď je ta chvilka konečně tady. Nesnáším to, jak se na mě díváš, pokaždé když se totiž podívám do tvých očí, uvědomím si, co všechno jsem ztratila. Byla jsem s tebou tak šťastná a svou blbostí jsem to všechno naprosto zkazila. Pohřbila jsme něco, co pro mě znamenalo celý život. Utopila jsem všechny krásné vzpomínky v proudu zapomnění a spálila jsem všechny krásné chvilky strávené s tebou… Ty jsi byl vždy ten, kdo mě držel nad vodou. Pokaždé, když jsem padala dolů, stál jsi tam, abys mě chytil. Když jsem plakala, stál jsi u mě a sušil slané slzy stékající po mých vybledlých tvářích. Když jsem byla v nesnázích, ty jsi přišel a všechny mé problémy vyhodil oknem daleko ode mne. Ve dnech, kdy jsem chtěla konec jsi pro mě postavil horu, místo které bylo jen moje. Místo upřímnosti kde si mohl být jen ty. Neznám den, kdy by jsi mi nevykouzlil úsměv na rtech. Vždy když se mi povedl den, tak to bylo jen díky tobě. Byl jsi můj život, mé myšlenky, má přítomnost. Vše co jsem byla já jsi byl zároveň ty. Tak proč??? Proč to muselo takhle skončit??? Byla jsem hloupá a udělala jsem mnoho chyb, vím...jedna z těch chyb byla i ta, že jsem tě dokázala takhle zničit…možná jsem si pořádně neuvědomila, že to, co je mezi námi je pro mě něco víc než jsem si nalhávala. Chtěla bych to vzít zpět, ale je příliš pozdě, na to, abych napravila všechny své chyby. Začal jsi novou kapitolu svého života, bez mě, bez nás… Zahodil si vzpomínky a já je našla. Teď se vznáším někde uprostřed vduchoprázdna a proklínám tě, se, nás…Vím, musím to zkrátka přijmout. Vše skončilo, zůstala jsme tu sama, bez tebe. Pokaždé, když projdu okolo míst, které byli jen naše, slyším jak mi vítr našeptává ty krásné slova, které jsi mi říkal jen ty. Kapky deště stékající po mém bezbranném těle mi připomínají tvé dotyky. A paprsky slunce jsou jako tvé něžné pohledy. Je konec…. Už to vím, jen si to pořád nedokážu připustit. Nechci. Žít bez tebe je něco co nemůžu nikdy dokázat. Uvědomila jsem si až příliš pozdě, co všechno pro mě vlastně znamenáš. A teď tě nenávidím. Nenávidím to, jak se teď tváříš, když tě potkám. Nenávidím to, jak se směješ.Nenávidím způsob tvého chování. Nenávidím ten tvůj milý úsměv. Nenávidím tu tvojí dokonalost. Nenávidím to, jak se mě dotýkáš. Nenávidím tvé prsty, které tak něžně hladí mé vlasy. Nenávidím tvé oči, do kterých se vždycky propadnu. Nenávidím pohyb tvého těla. Nenávidím tvůj hlas, když mi říkáš, že mě máš rád. Nenávidím tvé rty, které nemohu mít. Nenávidím noci, které trávíš s jinými. Nenávidím tě!!! Tak proč tě stále tak moc miluji a nedokážu zapomenout??? L
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliii Eliii | E-mail | 5. listopadu 2006 v 16:38 | Reagovat

JJ v celku tam pravda kolikrat je a kolikrat ani ne a skoda ze si todle myslis:(

2 Eliii Eliii | 9. listopadu 2006 v 14:12 | Reagovat

Nepoužívej moje jméno, prosím...ty víš jak to teď je a todle už je dávno staré...nechci se k tomu vracet, občas to totiž bolí...prosím...a jestli ty chceš, tak mi to písni na icq, a ne  tady :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama