Zkoušíš na sebe strhnou všechnu pozornost.Když tvoje okolí upadá a ty se ztrácíš v tom obyčejném životě.Když začínáš trpět nedostatkem pozornosti. Uděláš cokoli aby si se zase dostal do středu zájmu. Ale když sem tě začala stahovat dolů svojí povahou. Ze začátku si mě tak hrozně chtěl, nevšímala sem si tě. Byl si pro mě jen povrchní frajírek. Poznal si, že nejseš jenom jediný. Ale našel sis ostatní, mě to je jedno. Ale když je začal nudit tvůj život, našli si dveře a odešli z tvého života. Přestal si je zajímat. Víš, že nejseš jediný. A když si se trochu uklidnil. Maše cesty se sešli, věřila jsem ti. A zavřela sem ty únikový dveře. Zradil jsi mě. Všechny ty dny sem čekala, na někoho koho bych nazvala našim vůdcem. Na někoho, kdo by nás vyved z těch lží, kdo by nás zachránil. Všem tvým lžím, nevěřím, neuchvátila mě tvoje pravá tvář. A my všichni padáme k nebi, ztraceni a krvácející. Ne není to kvůli tobě. Všechen ten čas sem čekala na někoho kdo by mi otevřel ty dveře. Moc sem se bála otevřít oči. Byla jsem jak zhypnotizovaná. Nikdy sem nepochopila tu tvojí hru, nikdy sem nepochopila to tvoje testování. Víš, že se pro mě nikdy nestaneš tím jediným. Všechen ten čas stále čekám na někoho, koho bych mohla nazvat svým vůdcem. Na někoho kdo by mě vyved z toho šílenství. A moc dobře víš, že se tě stále děsím. Děsím se vás obou. Neskrývám se, neskrývám svojí bolest. Moje krev teče dál i bez tvých lží a ran. Stále dokážu krvácet a nedívat se na svět pod sebou. Nedívám se dolů. Padla bych dolů, stala bych se vaší obětí. Je to dobře nebo ne? Nemůže tě udržet ani ten strach? Stále si myslíš,. Že bez tebe jsem ztracená? Stále cítím, že nejsem svoje. Nemůžu se na sebe spolehnout v ničem. Vím že nejsem reálná. Vím že nejsem jediná. Všichni padáme k nebi, ztracení, krvácející bez dechu. Všechen ten čas budeme čekat na někoho…? Příliš se bojíš otevřít oči? Bojíš se toho, že by tě ten svět přestal hypnotizovat? Víš, že nejseš jediný. A pokud si myslíš, že jsem se z ničeho nedostala. Máš pravdu. Protože všechen ten čas sem tě měla na očích. Všechen ten čas mi pohled na tebe prohluboval rány. Padám, zničená, krvácející a ztracená. Kvůli všemu co jsem prožila, všechno se to stupňuje. Moje bolest ze mnohem zvětšila. Protože jsem zjistila, že mi někdo ukradl srdce. Nikdy sem si nemyslela, že to takhle dopadne. A proto až stoupneš tak vysoko jak já. Tak se nikdy nedívej dolů, nedívej se do jejich očí. Nedívej se dolů, spadneš zpátky nahoru. Staneš se obětí laciného života. Je to správně nebo ne. Nemůžeš se na nic spolehnout. A jestli si myslíš, že bez tebe jsem ztracená. Mýlíš se. Nejsem reálná. Ty si mi rozdrásal duši, on mi ukradl srdce. Celý svůj život, čekám na vysvobození. Všem jejich lžím- nevěřím. Tvým očím nikdy neuvěřím. Všechen ten čas budu hledat svoje srdce v jeho rukách, krvácí. Tvoje řeči už na mě nemají vliv, tvoje předstíraná svatozář. Její světlo na mě nedosáhne. Nepřebije moje temno. Nikdo se přes tu temnou stěnu nedostane. Všem svým činům nevěřím. Nemůžu se na sebe spolehnout. Nemůžu padnout, jsem tak vysoko. Spoléhám se na bolest. A až se budu cítit silná a v pořádku, budu naprosto ztracená, nereálná. Poznal si, že nejsi ten jediný?Tvoje lži ke mně nedolétnou, jsem příliš vysoko. Příliš dole. A zpáteční, otevřené dveře do života, na mě čekají. Hypnotizují mě. Teď vím, že sem nikdy nebyla ta, na kterou ses měl spoléhat. Odvracím se znova a pořád. Nemůžu se na sebe spolehnout. Všechna moje bolest, můj smutek a rány. Všechno co je ve mně, mě drží nahoře. Už asi víš, že nejsem jediná kdo tě může srazit dolů. Víš, že nejsi jediný. Tvoje hypnotická zář, neprojde mojí temnotou….padám k nebi, ztracená, krvácející a silná. Nepronikneš přes moje temno…nejsi jediný.