close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

chladivá noc...

22. října 2006 v 21:50 | Arwen |  .::Moje tvorba::.
Tady. TeĎ. Když jsou noci chladné. Když slunce brzy zapadne. V těchto chladných nocích se cítím skvěle. Přes všechnu bolest co ve mně křičí. Přes všechnu vinu co ve mně hoří. Přese všechen smutek a samotu. Přes to všechno se cítím skvěle. Mojí rozpálenou krev zkrotí chladný, čerstvý, noční vzduch. Moje bolavé rány zahojí přívětivá temnota. Můj pocit viny mizí se všemi mými slzami. Teď už nemohu brečet. Ani se trápit. Nemohu moje krev je příliš chladná. Netoužím po ničem jiném, než že půjdu ven. Půjdu za tebou a vše ti povím. Vysvětlím. Abych mohla v klidu usnout, teď v chladných nocích, jsem jen já. Nic není dost reálné na to aby mě předčilo. Ne nikdy jindy nejsem tak volná, všechny mé zábrany mizí. A smutek se stává cizí. Na tváři chabí úsměv mi hraje. Víčka jemně padají, hlava v poklidu klesá. To zase chladný vzduch mi vdechl novou naději. A srdce mi zase plesá. Moje srdce se zase rozbušilo. Miluji zimu, miluji podzim. Za chladných nocích já chodívám ven, proto když mě potkáš neptej se, jen se dívej jak mi úsměv na tváři sílí. A moje srdce bije v poklidu. Moje bolest ztrácí síly. Moje duše žije v pomíjivém úsvitu. Úsvitu noci chladné. Úsvitu naděje pouhé. To štěstí dopřej mi jen. Zde, v chladné noci, když sníh se třpytí v měsíčním světle nebo pod noha listí šustí, tady se podívej na moje mokré líce. Pláču, ze štěstí či bolesti. Ze strachu či ztracené hrdosti. Pláču, z obav nad zítřkem. Pláču, protože toužím plakat. Smívám tím se sebe všechno. Slzami se zbavím i té poslední části pocitů. A budu zas prázdná? Noční vzduch mi dává naději, nejsem prázdná. Plná naděje na nový začátek, na urovnání hádek. A tady uprostřed chladné noci. Jsem opět sama, já a všechno o co sem stála. Stála jsem o tvoje přátelství, ničím ho. Stála jsem o něj, opouštím ho. Nebudu sama, nikdy. Protože vaše přítomnost je tady stále se mnou. A nikdy mě neopustí, ten dojem tu stále zůstane. Chladná noc, stejně jako déšť. Jsou moje vysvobození, moje útěchy i moje pout. Nemohu bez nich žít, nemohu bez nich existovat….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama