Čekal jsem co se bude dít.... a taky se něco dít začalo...
Okolo rakve najednou začali rašit šlahouny plné trnů a začali jí obmotávat. Zároveň s tím to začalo po okrajích rakve ledově zářit a utvořila se tam ledová mlha a pomalu stoupala vzhůru, za ní se objevovalo tenké sklo. Vypadalo jako z křišťálu. Všichni tři jsme to pozorovali tiše a bez mrknutí aby nám nic z tě krásy neuniklo. Dřív než šlahouny dosáhli začátku skla to všechno skončilo, stejně rychle a náhle jak to začalo. ,,Co to bylo?" ptala se Archen ,,Bezpečí..." vypadlo z Azachiela ,,Cože?" ,,Je to méně známá část pověsti: když si tu rakev zaslouží člověk, co potřebuje ochránit tak se stane tohle. Zkuste k tomu někdo jít a dotknout se jí... no jděte!" povzbudil nás Azachiel když viděl naše podezřívavé pohledy. Přistoupil jsem k rakvi a zkusil se jí dotknout.... nešlo to! ,,Ale jak to...?" čím víc jsem se snažil dostat k rakvi blíž tím větší byl odpor... ,,Vidíš to je to Bezpečí." ,,Chytrý..." podotkla Archen ,,jo to je, ale v tom případě to znamená, že po Elyeře někdo jde... nikdo se o ní nesmí dozvědět!NIKDO!" ,,Ale budou se po nich shánět!" ,,Jo to budou. Jak to chceš udělat Azachieli? Chceš celým u rodu namluvit, že odešla? Zmizela? Nebo, že jí někdo zničil? No napadá tě něco?" čekal jsme co z něj vypadne... ,,Musíme se dozvědět jak to opravdu je s Marckem a spol.... a pak se může něco vymyslet zatím to je tak že o ní nemáme zprávy."rozhodl Azachiel a otočil se k východu. ,,Hmm co se dá dělat.." zašeptala Archen hodila po mě svýma ledovýma a zároven klidným a očima plnými něhy a života. Andělskýma očima.... tím pro nás skončila jedna kapitola našeho života....života s Elyerou, dcerou nejmocnějších stvoření co se kdy proháněla po nebi. Marck se ztratil stejně jako Elyera, našli sme jeho popel na zahradě u zámku. Trávil jsem hodně času v jejích komnatách, jak v pevnosti tak i v zámku kde jsme jí našli. Postupně jsem se probíral jejími vzpomínkami ukrytých v ledových růžích. Jejími myšlenkami skrytými v deníku. Ve svých vzpomínkách.... v naší minulosti.... Azachiel prohlásil, že proroctví bylo viplněno neboť byl nalezen Marckův popel(to co z něj zbylo) a Elyera zmizela beze slova. Vynořila se otázka kdo spojí rody? Jak Padlé Anděli tak Upíry? Andělé se na řídili svých pravidel a pouze sledovali dění pod nimi, neboť jich se náš problém, naše válka netýkala.... Někteří Marckovi stoupenci přijali naše pozvání a přidali se k nám jiní, ti co věřili, že Marck je stále tady a je to jen zkouška se od nás distancovali a stáhli se do ústraní. Rody se propojili a rodiny byli pohromadě-vznikl nový rod upírů(míchali se padlí andělé a čistí upíři) , hrozba ze strany Marcka a jeho stoupenců byla umlčena, sejně tak jako pravda o Elyeře... po stovce letech se mezi rodem rozšířila pověst o Anděském upírovi který nás zbavil bolesti, strachu a nenávisti. O Elyeře která ze ně položila život. Kdyby jen znali pravdu. Položila život za pomstu, nehnala jí starost o jejich city ale chuť pro pomstu. Její síla, její nenávist hořící hluboko uvnitř ní, jí drží naživu.... pravda zemřela s úsvitem, minulost zapečetilo světlo stejně jako Archen zapečetila sklepení svojí mocí anděla. Její nebeské světlo nesnese nikdo, její magii nedokážou přemoci ani padlý andělé. Nová rasa upírů se snažila zjistit coo se skrývá za dveřmi do sklepení, nepovedlo se jim zničit Archenino zapečetění. Azachiel měl strach, že by se po důvodu proč sou dveře zapečetěné andělem mohl někdo začít zajímat víc než je nutné, proto sme museli vymyslet něco co by jejich zvědavost ukojilo. Nakonec se řešení objevilo samo. Když jsem šel okolo dveří do sklepení uviděl jsem malého upíra, jak se na ně dívá s úctou a obdivem, zeptal jsem se co si myslí, že tam je. Jeho odpověď mě dost překvapila: ,,Pravda, za těmi dveřmi je pravda o minulosti. Proto je nikdo nesmí otevřít, dokonce an ty Derecku protože by tě to pořád bolelo. Ty jizvy co máš na srdci by se nikdy nezahojili, že jo?" ,,Jak se jmenuješ?" ,,Evan." ,,Dobře Evane a od koho máš tehle příběh? Nebo sis ho vymyslel sám?" ,,Ne, čtu to v duších, to je moje přednost. Číst v duších." ,,Aha, ale povím ti, že máš pravdu. A tu schopnost si trénuj! Třeba jí jednou využiješ pro nás. Pro to aby si přežil, aby přežili ostatní. Elyera si vážila této moci proto jí rozvíjej. Jednoho dne se možná vrátí a ty budeš stát o jejím boku jako jeden z nejlepších válečníků....Až nastane čas.... " tenkrát jsem ještě netušil jaký význam moje slova dostanou po tolika letech.... A co Dan? O tom se neví nic... nikdo ho neviděl a nikdo o něm neslyšel. Postupe času jsem ho vymazal ze svých vzpomínek....
to uz je konec??????? tenhle pribeh se mi hafo moc libil doufam ze jich takovejch pribehu bude vic ne?doufamdoufam takze mmas mmooooooc suber blogís