ZAS A ZNOVA
Tenkrát, když vítr stál.
Tenkrát, když noční obloha zářila.
Ty jsi přede mnou hrál,
hrál si krutě, bez ostychu,
bez strachu z toho, že bych ti uvěřila.
bez snahy zbavit se toho zlozvyku.
Já jednou sem ti uvěřila,
zradil si mě,já ti odpustila.
Když zkoušela sem uvěřit ti, zas a znova
Má slova plynula do klidné noci.
Svítá- já děsím se tmy, hrozím se světla.
Svítá-pro někoho naděje je to nová.
A já cítím, že vzpírám se tvojí moci.
Když tvoje lež či zrada jen kvetla.
Realita? Realita co byla jen snová?
Iluze co ničila mne,
viděla sem vítr vát.
On, ale rozhodl se stát.
Já čekala kdy se zas okvětní lístek hne.
Okvětní lístek krvácející růže,
růže ledové jako tvé oči,
co ale ta růže zmůže?
Možná, že tvoje oči jednou slzy lítosti smočí.
Do té doby vzpomínej
tenkrát jak vítr vál,
a ty jsi tam osaměle stál.
Svůj plamen strachu nezhasínej.
Tenkrát když kapky deště padali
vítr šuměl mezi stromy,
krvácející růži okvětní lísky padali.
Ticho ničili blízké hromy.
A moje duše křičí,
všechno nahlas vykřičí
v tichém, děsivém šepotu.
Nezkouším to nevnímat.
Nezkouším se schovat,
Bojím se však usínat.
Nechci se tak zachovat,
Ptám se sebe- zas a znova....
Moc moc hezky jako tvoje cela tvorba!!Drz se,fandim ti!