close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zapomenutá

7. srpna 2006 v 20:37 | Arwen |  .::Moje poemky::.
Vzdávám se-všeho co mám,
protože si se vzdal jako první,
a to je na tom to špatný, moc dobře tě znám.
Neochraňuj mě! Nesnaž se mě utěšit!
Neochraňuj mě....
Vzdávám se, protože sem zapomenutá
Jedině tebou a to je to nejhorší
vzdávám se a bojuji nebudu zapomenutá!
Ten příběh je jeden z nejstarších.
Měl bys utéct, to není tečka
za vším co se zdá jako ze včerejška.
Já jí totiž nenapsala!
Vím potřebuji udělat krok nahoru
a být silná. Ještě sem tě do pekla neposlala!
Až budeš sám, půjdeš po ulici a já budu na každym rohu!
Zapomeneš! Nikdy víc!
Zapomeneš? Nikdy víc!
A já se vzdávám všech pocitů,
protože si byl nesnesitelný
a nikdy si neposlouchal.
Protože sem se pořád dostáva nahoru.
Tohle není tečka!Nikdy to nebude stejný.
Teď sme tak jiní!
Musíš zapomenout na všechno co sem chtěla!
Dostat se pryč! O to ti de?
Musíš zapomenout na všechno, zapomeň na to!
Nikdy si tim nebyl! Nikdy se tim nestaneš!
Zapomeň na to! Staneš se tím teď?
Co sem chtěla? Zapomeň to! Zapomeň to!
Neochraňuj mě! Neutěšuj mě!
Vím chci utéct pryč. Chci utéct.
Ale co když uteču pryč? Co když uteču?
Řeka sem ti co chci řekla sem ti to!
Ale byla sem zapomenutá! Vymazaná!Zapomenutá!
Ne nikdy víc!Sme příliš jiní než abychom to byli my.
Vím. Zapomeneš, jestli uteču.
Zapomeneš -jen kdybych mohla utéct.
Nemůžu.... Nepoučuj mě! Nechci zapomenout
na to špatný, zapomenu?
Je příliš pozdě na omluvy.
Zapomeň na to co sem chtěla....
Nebudu zapomenutá! Nebudu!Nikdy víc!
Vim ze se to ke konci nerýmuje skoro vobec ale musela sem ze sebe vypsat flustraci tak sem se pak neohlízela na to jestli se to rymuje nebo ne a zase kdybych to zmenila tak by to nebylo ono nevyjadrovalo by-to to co sem cítila....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cizinec cizinec | 7. srpna 2006 v 20:47 | Reagovat

Je to docela dobrý, ale máš tam chybu :o)

2 skolacka3 skolacka3 | E-mail | 9. srpna 2006 v 16:33 | Reagovat

hruza vubec s emi to nelibi a navic nedava to smysl!!!

3 skolacka3 skolacka3 | E-mail | 9. srpna 2006 v 16:33 | Reagovat

hruza vubec semi to nelibi a navic nedava to smysl!!!

4 xxx xxx | 12. srpna 2006 v 8:14 | Reagovat

hrůůůza=o(

5 Ple Ple | 14. srpna 2006 v 20:42 | Reagovat

Hezký, ale na to že už šestym rokem chodim do literárně dramatickýho oboru, tudíž jsem básniček slyšela dost, sem tuhle nějak nepobrala, asi jsem na ní ještě malá, bo co

6 Arwen Arwen | E-mail | Web | 16. srpna 2006 v 22:57 | Reagovat

mno takze pro vysvetlení.... tahle poemka vznikla z jedný situace... uz se vám stalo..nebo nekomu jinýmu ve vasem okolí, ze na vás hrozne rychle zapomnela osoba která pro vás byla celkem hodne dolezitá???poutalo vás k ní pouto a jednoho dne  jí nekde potkáte a radostí se muzete zbláznit ale ona ani po vasem vysvetlení nic neví? a potvrdí vám ze je to opravdu ona?Jak se cítíte? nebo jak byste se cítili? Me to teda jaksi zranilo protozes tou osobou sem hodne prozila, znala sem jí od deství, ale pak se odstehovali mno a ted po dvou letech sem jí  zase potkala.Já sem potom chtela aby si na me me pak jeste dlouho pamatovala..kdyz si nepamatuje to hezký... nekolik let.... tak at nezapomene na tech pár dní nebo ýdno co je pobíz....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama