Venku slunce zapadalo,
temnota se probouzí.
Temná krása co tě okouzlí.
Naproti posteli zračí se velké zrcadlo,
ona se v něm však nevidí.
těžké závěsy brání světlu,
aby proniklo do jejích komnat.
Můžeš jít tiše jak chceš, ona tě stejně uslyší.
Ta kráska nějak nelpí k létu.
Zkus to všechno pochopit a v hlavě si to srovnat.
Chceš do toho paláce jít
a spatřit její krásu?
Nebojíš se, že bys mohl jen snít?
Sám bez pomoci-nečekej spásu!
Těžký mahagonový závěs,
chrání její krásu a skrývá její lest.
Odhrň ho v temné, chladné noci,
spatříš to co jiní nebudou moci.
Ona tě ušetří, vždyť tě znala,
znala,milovala. Svojí povahu před tebou skrývala.
Ona však svůj boj prohrála
a proto se všeho, i tebe, s bolestí vzdala.
Odešla a nikdo nevěděl kam.
Ty´s jí našel, v paláci tam v dáli.
O chladné noci kdy vločky okolo vály.
Přišel jsi do toho paláce sám,
odcházel si s pohledem zastřeným
a temným stínem v dáli.
Vedl´s jí tam kde sníh už není mrazivým.
Ona uviděla úsvit tam v dáli.
Když jeho paprsky dotkly se její kůže
spalovali jí na popel,
nikdo té ubohé krásce nepomůže.
Její tichá prosba, vyslovila tvé jméno.
Po chvíli jen výkřik tichý a poslední pohled
do jejích temných očí.... ani slza je nesmočí
po tvých tvářích však slzy proudem tečou.
%
kráásný x)