Symfonie

31. srpna 2006 v 23:09 | Arwen |  .::Moje poemky::.
Symfonie
Tenkrát, když jsme se smáli.
Tenkrát, když jsme se o nic nestarali.
Nebáli jsme se budoucnosti.
Ale dostali jsme se na rozcestí.
Kdyby mi někdo před rokem řekl, že všechno skončí.
Stoupa bych si a vyhodila ho z místnosti.
Tenkrát jsem si totiž myslela, že chyby se jen odpouští.
Časem jsem, ale poznala, že některý hodně raní. Vše z naší ctnosti,
z našeho přátelství najednou skončilo
a nikdy víc již nebylo.
Ptám se sama sebe-byla to jen lež?
Svoje city si vždycky střež.
Proč se bojíme ukázat city?Bojíme se říct naše přání.
Cítím smutek, lítost.
Dřív to byla krutost.
Toužím abych nemohla vzpomínat.
Jestli to končí. Musím začít zapomínat?
Končí to? Byl už náš konec napsaný?
Snažit se můžeš jak chceš.
Moje vzpomínky zabít nemůžeš.
Bolí jako dýka do srdce vražená,
pálí jako sůl do těch ran nasypaná.
Jsou nádherné, až k pláči,
že se všechno ke konci stáčí.
Možná si přiznáme, že to dál nejde.
Možná se rozhodnem to zkusit.
Na minulosti mi teď nesejde.
Nemíním se vším nechat dusit.
I když konec téhle pohádky je již napsaný.
Jsou, ale i listy papírů co nejsou popsaný.
Děj už je jen a jen na nás.
Ten nám nikdo nebude krást.
Až dojdeme na konec našeho příběhu.
Přeji si abych se dočkala happy endu.
Protože tohle je naše symfonie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama