Stále si pamatuju ten svět
z pohledu dítěte-zdál se bezstarostným.
pomalu rozkvétal jako nádherný květ.
Ale teď umírá z toho co vím.
Pomalu ale jistě přes něj valí těžké, temné mraky.
Tohle pomalí pocítění co je zamlžené, ale jasné taky.
Kam šlo moje srdce?
Uvězněná v očích cizince.
Neupřímný odchod z reality.
Chci jít zpátky a hodit to do nicoty.
Stále si pamatuji slunce.
Častá válka mezi nocí a dnem.
Válka končí v půlce.
Když noc obklopí mě klidným snem.
Chci jít zpátky a vědět, že nic je všechno.
Chci zpátky víru v to všechno,
co je teď lež a výmysl dítěte.
Oh... chci zpátky, pomůžete?
Chycená v očích lháře.
Nechci se dívat do snáře,
abych pochopila význam svých snů.
Stále si pamatuju ozvěnu bezstarostných dnů.
Pomalu se ztrácí v temné mlze minulosti.
Kam odešlo moje srdce?
Uvězněná někde bez duše.
Nějak se mi zdá, že všechno chladne.
Není tomu tak?Zní to hrozně suše.
Tak kam šlo moje srdce?
A odchod z reality, z tohohle světa.
Chci víru ve všechno, v nic.
Pole z nevinnosti,
co si stále pamatuje...
pamatuje si moje myšlenky.
Myšlenky dítěte.
Chci jít zpátky....
kam šlo moje srdce?.....
stále si pamatuji.... (lásku?)