Poslouchej, to ticho okolo.
Slyšíš? Kapky deště padají okolo.
A jen tvůj dech ničí tu harmonii.
A přesto to vše vytváří symfonii.
Pomalu sleduješ západ slunce.
Poslední naděje tě opouští.
Chceš skončit. Tvůj život není zdaleka ani v půlce.
Cítíš jak poslední paprsek tě hladí po tváři.
Vítr tě tiše objímá a temnota ti odpouští.
Skrýváš svoje sny a jejich význam hledáš ve snáři.
Tiše stojíš a posloucháš.
Kapky smývají ti denní masku.
A v hlavě se honí myšlenka:co když to uděláš?
Nikdo tě nezval na tu krutou životní stezku.
Větrem necháváš se spoutat.
Strach ze smrti- tváře reality.
Nesmíš se k té myšlence upoutat.
Každý musí odejít sám- i ty.
Nikdo nebude tu navždy.
Ale co pro ty co jsou sebevrazi?
Oni nikdy nezpůsobí cizí vraždy.
Oni vidí na všem jen a jen kazy.
Ty jsi ale jiná a moc dobře to víš.
Co když se tak stane? Zanecháš vše tady?
Nebude to ráj, o kterým každou noc sníš.
Dokázala by ses zbavit té kruté zrady?
Kam půjdeš? Bez nikoho kdo by tě mohl vrátit zpátky.
Co bys udělala? Šla bys dál? Nebudou žádné další začátky.
Není jim dost jasné, že nemůžeš žít svůj život?
Žiješ jen ten co je pro ně přijatelnější.
Plýtváš časem a marníš své dny.
Rozmazávala a popírala jsi pravdu i lež. Realita jsou jen sny.
Co okolo je opravdové? Jsi stále víc pomatenější.
Ale kapky deště ti teď smývají všechnu bolest
a vítr jde dál a bere sebou jejich krutou a prolhanou lest.
Jdi za světlem měsíce. Zavede tě tam kde budeš jen ty.
Zavede tě za tvou duší, co spí někde mezi ledovými kry.
Vede tě do tvého jádra, kde se staneš tak ztuhlá bez ducha.
Vede tě tam kde už pršet nebude. Kde nejsou žádná muka.
Jdi stále dál, podél hrany. Kloužeš z ní?
Spadneš nebo nikdy nebudeš v ní?
Spadni.... šeptá ti hlas v hlavě.
Zavři oči, otoč se a spadni.
Dokážeš ten šepot zahnat hravě?
Zhasni i ten poslední pud k záchraně.
Poslední světlo naděje zhasni.
,,Otoč se a jdi, jdi k té hraně..."
Říká hlas co skrývá se ve tvé mysli.
Však měsíční svetlo pokračuje dál.
Kam půjdeš? Když poslechneš hlas...
neuvidíš nic a nikoho nikdy zas.
Vzpíráš se dál a dál, nechceš aby si s tebou někdo hrál.
Ne teď. Teď už ne..nikdy víc.
Pokračuješ za světlem měsíce.
Křičíš? Trpíš? Umíráš?Žiješ?
Bojíš se? Modlíš se? Dýcháš? Topíš se?
Co se děje v tobě? Procházíš bránou …
Půjdeš navštívit boha?
Budeš hostem pekel?
Nikdo tě nezachrání.
Tvoje rozhodnutí,
tvůj rozsudek,
tvůj úděl,
je tvůj konec.
Tvoje sebevražda
prosí za odpuštění...