Zpověď -5Část
Probudil mě podivný pocit. Něco velice hebkého mi spadlo doprostřed čela. Co to bylo?
Nějaký list, všimla jsem si.
Ležel na zemi vedle mě a jasně zářil. Zvedla jsem jej. Teprve, když si moje oči zvykly na záři, kterou vydával, mohla jsem si všimnout, co je na něm vyvedeno.
Udivilo mě to. Byl na něm docela určitě člověk, ale bez tváře. Místo obličeje na mě z lístku zíral chladný mramor. A náhle jsem si všimla, že mi po ruce ztékají pramínky krve.
Co je to? Konečně jsem si všimla. Lístek měl okraje ostré jako břitva.
"Au!" odhodila jsem jej, ale z výšky padaly další a další…
Zvedla jsem se na nohy a utíkala… Ano, byla jsem už zase člověkem, ale to jsem nyní nevnímala. Na celé tělo, na hlavu, ruce mě řezaly drobné lístky se stále stejnými kamennými tvářemi.
Bolelo to, ale nemohla jsem nic než utíkat dál a dál. Co jiného zbývá.
Mám strach prosit o pomoc, ale stejně není koho.
Už podruhé jsem neměla sílu. Už podruhé jsem se vzdala a nastavila své tělo ranám. Nedokážu odporovat. Prostě to nedokážu a tak jen ležím na té odporné zemi a už podruhé ztrácím vědomí.
Nějaký list, všimla jsem si.
Ležel na zemi vedle mě a jasně zářil. Zvedla jsem jej. Teprve, když si moje oči zvykly na záři, kterou vydával, mohla jsem si všimnout, co je na něm vyvedeno.
Udivilo mě to. Byl na něm docela určitě člověk, ale bez tváře. Místo obličeje na mě z lístku zíral chladný mramor. A náhle jsem si všimla, že mi po ruce ztékají pramínky krve.
Co je to? Konečně jsem si všimla. Lístek měl okraje ostré jako břitva.
"Au!" odhodila jsem jej, ale z výšky padaly další a další…
Zvedla jsem se na nohy a utíkala… Ano, byla jsem už zase člověkem, ale to jsem nyní nevnímala. Na celé tělo, na hlavu, ruce mě řezaly drobné lístky se stále stejnými kamennými tvářemi.
Bolelo to, ale nemohla jsem nic než utíkat dál a dál. Co jiného zbývá.
Mám strach prosit o pomoc, ale stejně není koho.
Už podruhé jsem neměla sílu. Už podruhé jsem se vzdala a nastavila své tělo ranám. Nedokážu odporovat. Prostě to nedokážu a tak jen ležím na té odporné zemi a už podruhé ztrácím vědomí.
Čím jsem teď? Cítím se nějak divně. Nemám ruce ani nohy. Ležím na zemi a můj jazyk se rozeklaně kýve sem a tam. Och ne! Je ze mě had.Plazím se pomalu, i když se snažím, nemůžu rychleji. Musím se jim vyhýbat.
"Komu?"
"No přeci jim. Mám strach, co mi řeknou. Mám hrůzu z jejich slov…"
"A proč?"
Nad tím přeci nesmím uvažovat. Co když o ně potom přijdu…
"O co by jsi přišla?"
No přece o ně.
"Kdo jsou oni?"
"Komu?"
"No přeci jim. Mám strach, co mi řeknou. Mám hrůzu z jejich slov…"
"A proč?"
Nad tím přeci nesmím uvažovat. Co když o ně potom přijdu…
"O co by jsi přišla?"
No přece o ně.
"Kdo jsou oni?"
Přátelé, i přesto, že to tak občas nevypadá.
"A jak to občas vypadá?"
Nad tím nesmím přemýšlet.
"Nesmíš?"
Ne.
Nemám ponětí, na čí otázky jsem to odpovídala. Proplétala jsem se mezi tisícem nohou. Mohli by mě zadupat do země, kdybych si nedala pozor…
"Tak proč je nekousneš?"
To přeci nejde! zhrozila jsem se.
"Proč by to nešlo, jsi had?"
Určitě nejsem jedovatá a navíc…
"Co navíc?"
To nemůžu, mohla bych o ně přijít.
"AU!" vyjekla jsem. Jedna z nohou mě přišlápla. Bolestivě jsem syčela. Další a další nohy drtily mé jemné ještěří tělo. Už jsem jim nedokázala uhnout. Už ne. Bolest mě zaslepovala.
Chtěla jsem křičet o pomoc, ale kdo by mě slyšel?
Tma.
"A jak to občas vypadá?"
Nad tím nesmím přemýšlet.
"Nesmíš?"
Ne.
Nemám ponětí, na čí otázky jsem to odpovídala. Proplétala jsem se mezi tisícem nohou. Mohli by mě zadupat do země, kdybych si nedala pozor…
"Tak proč je nekousneš?"
To přeci nejde! zhrozila jsem se.
"Proč by to nešlo, jsi had?"
Určitě nejsem jedovatá a navíc…
"Co navíc?"
To nemůžu, mohla bych o ně přijít.
"AU!" vyjekla jsem. Jedna z nohou mě přišlápla. Bolestivě jsem syčela. Další a další nohy drtily mé jemné ještěří tělo. Už jsem jim nedokázala uhnout. Už ne. Bolest mě zaslepovala.
Chtěla jsem křičet o pomoc, ale kdo by mě slyšel?
Tma.