Zpověď -3Část
Chvilku mi trvalo, než jsem si srovnala ve svém malém mozečku. Opravdu je ze mě myš?
Ano, měla jsem čtyři nohy, bílou srst, dlouhý čenich, ocas… zkrátka všechno, co taková laboratorní myš potřebuje. Pochybovat už nemělo cenu a asi se s tím ani nedalo nic dělat. Pokrčila bych rameny, kdyby mi to v mé nové metamorfóze šlo, a vydala jsem se tedy na cestu.
Bludiště se mi kupodivu před očima nezměnilo. Všechny chodby byly stále stejně velké, jak to? Snad se zmenšilo se mnou? napadlo mě. Nejspíš ano, odbyla jsem své úvahy. Jako myši se mi nechtělo moc přemýšlet.
Ano, měla jsem čtyři nohy, bílou srst, dlouhý čenich, ocas… zkrátka všechno, co taková laboratorní myš potřebuje. Pochybovat už nemělo cenu a asi se s tím ani nedalo nic dělat. Pokrčila bych rameny, kdyby mi to v mé nové metamorfóze šlo, a vydala jsem se tedy na cestu.
Bludiště se mi kupodivu před očima nezměnilo. Všechny chodby byly stále stejně velké, jak to? Snad se zmenšilo se mnou? napadlo mě. Nejspíš ano, odbyla jsem své úvahy. Jako myši se mi nechtělo moc přemýšlet.
Cesty se stále klikatily. Motala se mi z toho hlava… Z počátečního nadšení mi už nezbylo nic. Byla jsem vyčerpaná, měla jsem hlad… a strašnou chuť na sýr. Chtěla jsem ven. Ven z toho hrozného bludiště. Připadala jsem si uštvaně. Každý další krok byl pro mě namáhavější a namáhavější. Měla jsem dojem, že se jen ploužím. Všude se ale táhly a další a další chodby a kdykoliv jsem si nějakou z nich vybrala, končila slepě.Nikdy nenajdu východ, děsila jsem se s další a další prázdnou a nepropustnou zdí...