close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

kill me slowly-6

30. června 2006 v 14:55 | Arwen |  FF-Kill me slowly
,,Poleť...´´ roztáhli jsme křídla letěli....
Derek
Konečně je to tady. Čekal jsem snad věčnost abych se jí mohl dotknout. Aby věděla pravdu. Teď je jiná změnila jí ztráta? Nebo bolest? Stáhla se do sebe? Dokáže věřit? Proč mi tyhle otázky víří v hlavě? Bojím se? A čeho? Nebo spíš koho? Elýro bojím se tě? A proč? Pro tvoje schopnosti?Tvojí krásu? Tvojí sílu? Proto, že nedokážeš věřit? Proto, že se nebojíš zabít? Toužíš po pomstě?
,,Co se ti honí hlavou?´´ zeptá se mě jemně ,,Otázky´´ začínám se jí bát cítím to ,,neboj se mě...nic ti neudělá pokud nebudu muset...´´ a její obliče se nezmění-pořád má rozhodnutý, neurčitý a nepřístupný výraz, jen oči se jí zaleskli jak se začínalo rozednívat ,,Pospěš si..´´ šeptla a mávla svými křídly tak že se mraky oolo más rozletěli a vytvořil něco jako tunel. Zrychlili jsme a lidé kteří šli do práce už v pět ráno zaujatě sledovali oblohu a na ní dna se pohybující body co rozhání mraky okolo sebe. Najednou Elýra zabrala křídly ještě víc a nerozrážela už jen mraky teď i dým nechala svoje křídla volné a proto teď okolo mí je dým který zakrývá ty mračna. Chytrá vychytávka řek sem si v duchu.... Krásná, silná, chytrá, vražedná a přitom hodná.... Je bezchybná? Ne chyby se na ní najdou. Na svůj úkol je a příliš zvědavá. Nechce zabít někoho kdo byl jako její bratr(ve skutečnosti je to její bratranec) chce najít jiné řešení.... už sme skoro u pevnosti jen kousek dolů ze skrýše z mraků.... chránili nás před sluncem. El najednou začala prudce klesat svůj pád začala otočkou a svými křídly se zakryla před sluncem a za stálého točení okolo své osy padala dolů a rychlost dodávala občasným máváním křídel. Napodobil jsem jí. ,,Elýro pozor je tam strop!!!´´ ,, nevadí...´´ najednou se rozevřel kry akorát tak na postavu štíhlého člověka. El složila křídla těsně k tělu a zmizela uvnitř já za ní. Těsně nad zemí je roztáhla a hned na místě se zastavila. Asi 20 cm nad podlahou. Ale zastavila se jen na chvíli. Pak nechala křídla zase zmizet a uviděl jsem jí tak jak poprvé nádherné smutné čokoládové oči. Jemné dlouhé tmavě hnědé vlasy. Snědou kůži. Miloval jsem jí pro její jedinečnost, pro její povahu, pro její smutek.... jak je na tom ona teď ,,Derecku?´´ z mýho zamyšlení mě vytrhl hlas Azachiela-mého staršího bratra ,,Co tady děláš? Myslel jsem, že jsi mrtvý..´´ ,, Byl jsem.... Ale díky krvi Elýry jsem zase tady..´´ jemně jsem se usmál a poděkoval jí pohledem. Jen její oči říkali proč to udělala... ,,Aha..´´ Řekl a objal mě nebráním se neviděli sme se rok a půl a ještě sem byl mrtví.... ,, Kde je Dan?´´ zeptal se Azachiel najednou El
,,Nevim, ale až ho najdu tak to nepřežije!´´ v klidu mu oznámila ,,Proč co se stalo?´´ ,,Azi kdy se objevil tady po prvé?´´,,Asi před necelými dvěma lety..´´ ,, A víš něco o jeho minulosti?´´ ,, Říkal že byl Marckovo chodec... nehledal jsem jestli to byla pravda nebo ne- dal jsem mu pár otázek a on znal odpovědi... ´´ ,,Nesmí vědět, že žiju!´´ řekl jsem Azachielovi ,,Neptej se proč. Prostě to nesmí vědět.´´ ,,Dobře´´ ,,Kde budeš spát?´´ zeptala se mě El ,,Mohl by u tebe, k tobě se jen tak někdo neodváží...´´ navrhl Azachiel ,,Ale Dan tam bude...´´ ,,Nemusel by....´´ opáčil Az ,, Jak to chceš udělat? ´´ ,, Řekneme, že sme ti přidělili jiného strážce. On že sklamal. Měl tě ochránit a přitom si zmizel...´´ ,,Beru´´ řekla El a jemně se na mě usmála ,,Pojď´´ pobídla mě.... ,,Ještě detail....kdyby náhodou´´ řekl Azachiel a hodil po mě černej plášť s kapucí oblíkl sem si ho a hodil si přes hlavu kapuci stáhl sem jí až do očí aby se nikdo nevyptával...Prošli sme celou pevnost. Elýra mě zavedla do nejvyšší věže. Otevřela těžké dřevěné dveře jedním pohybem ruky. Spíš je rozrazila a zvedla pravou ruku- zastavila mě a vrhla se do předu na osobu ve stejnym plášti. ,,Doufáš, že najdeš můj deník?´´ zeptala se onoho neznámého pěkně uštěpačnym a pohrdavim tónem ,, No možná by mi pomohl najít co tvoje tajemství pro který tady sem!´´ opáčil hlas neznámého ,,Tajemství smrti ti ukážu sama!´´ a přistoupila k neznámému odhrnula mu kápy a zahleděla se do jejích očí. ,,Ashley- zlato jak dlouho sme se neviděli? Pět, šest let?´´ zeptala se El pohrdavým tónem. ,,Řekla bych že pět¨, ale nezměnila ses pořád máš na všechno odpověď co?´´ odpověděla bledá, vychrtlá hnědovláska. ,, Marck tě tenkrát zachránil... pořád seš taková kurva?´´ ,, Co myslíš?´´ opáčila Ashley ,,No možná by si mohla začít jíst normální jídlo a ne jen anorektičky a ke všemu blondýny!´´ ,, máš něco proti blondýnám?!´´ vyjela Ashley ,,Jo mam. Tebe!´´ po těhole slovech sem se zaměřil na její obočí fakt bylo skoro bílí! Byla to obarvená blondýnka! Jak já nesnášim blond pipiny! ,,Elýro nějaký problém?´´ zeptal sem se jemně ,,Ona je můj problém. Hale jed si vlastně dneska?´´ pochopil sem narážku a jemným krokem se vydal k Ashley ,, Opovaž se!´´ opovážil sem se.....
byla jsem dost slabá... cítila jsem jak potřebuju krev a přesto jsem Ashley dala Derekovi.... Bolí, strašně moc to bolí...,,Co ti je?´´ zeptal se Dereck a pomalu se na mě otočil Ashley se mezi tím rozpadla na prah... ,,Nic...´´ zašeptala jsem slabě a mávla rukou nad popelem a ten vylít ven ,,Něco ti je poznám to na tobě.´´ řekl Dereck přesvědčivě ,,Nic mi není...´´ prošel okolo mě a zavřel dveře, otočil se a beze slova ke mně přistoupil. Najednou mě zamrazilo a začala se mi motat hlava. Cítila jsem jak se sunu k zemi. Chytil mě. To napětí mezi náma bylo nesnesitelný. Napětí. Touha. Strach..... Cítila jsem jak mě vzal do náruče a odnes na něco měkkého na dotek bych řekla že to je postel. Podložil mi hlavu a řekl jen ,,dobrou noc...´´ a pak sem padala do temnoty. Cítila jsem jak se ve mně vře krev. Jak vstřebává tu jeho. Jeho smrtelný polibek mě měnil uvnitř. Viděl mojí minulost z mojí krve. Věděl všechno. Stála jsem na propasti a najednou jsem padala dolů do temné chladné hladiny svého svědomí. Okolo mě se topili vzpomínky. A já padala dolu. Padala dolu a dotýkala se deště. Padala jsem dolů a cítila mraky. Byla jsem pod hladinou a padala jsem na dno. Tohle zažiju zítra....Zase ta bolest... Bolí to.... nesnesitelně.... Sahám na svíci na dně svého smrtelného jedu.... Chci aby zhasla a všechno skončilo! Zhasni... Ještě kousek a dotknu se jí. Je po všem.... ,,Prober se..´´ otevíram oči a nejdřív vidím rozmazaně ale rychle si zvyknu ,,Co se stalo?´´ ,, Zemřela jsi..´´ ,,Ale...´´ ,,Ale žiješ já vím...´´ ,,Jak to?´´ ,,To je dlouhá historie, sahá až do dob před Kristem....´´ začal vyprávět Dereck a sedl si ke mně na postel(předtím sedě na sedačce a pozoroval mě...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama