close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

kill me slowly-5

25. června 2006 v 21:20 | Arwen |  FF-Kill me slowly
..co mě spíš Dana...najednou vedle mě nestál Dan, ale jen se rozletěl popel...to co z něj zbylo...Tohle dokáže jen několik málo upírů.... a já znam hned 3...a nepočítám sebe. Marck, Dero, Azachiel a Dereck...ale Dereck zemřel.... před rokem a půl zemřel, viděla sem to.... Dero je vyloučenej ten už si dlouho lebedí v teploučku pod zemí...Azachiel taky ne a Marck? Že b byl takovej magor aby lez 2x za noc do stejnýho baráku? Ne. Jedině Dereck.... ,,Derecku?!!´´ nic ..ticho....tma ani svíčka...ani měsíc....nic jen tma. Nevadí já ve tmě vidim excelentně takže voalá... blick a nikoho nevidim....je taky já to cítím, cítím jeho přítomnost. Stahuju si zornice a měnim oči.... zase modrý kočičí. Křídla mam pořád venku . Postupuju pomalu do místnosti kam mě vede instinkt..... najednou se prudce o točim a zaryju svoje složené křídlo do něčího ramene... ,,DERECKU!TY HAJZLE CO TADY DĚLÁŠ!!!´´ začnu na něj řvát ,,Taky tě rád vidim zlato..´´ odpoví mi s úsměvem ,,Nemáš už rok a půl ležet na hřbitově?!´´ ,,a jak víš, že tam nejsem?´´ řekl tichým smutným hlasem.... najednou si uvědomuju, že mu neteče krev.... ,,Rád sem tě viděl. A díky, že sis připustila svoje city...´´ mam pocit, že s mu zaleskli oči... ,,proč...´´ nestihla sem mu nic říct ...zmizel.... a za nim se u vchodu formoval popel z Dana... došla sem ke stolu kde ležela dýka. Ta dýka kterou byl zabit Dereck. Musím ji vzít a jít tam kde leží...jak dlouho jsem tam nebyla? Půl roku? A dřív sem u jeho hrobu trávila noci a teď? Otočila sem se a zase zaryla svoje složený křídla někomu do ramenou ,,Auuuu!!!! Rachel ty wole co děláš uklidni se!!!´´ řval na mě Azachiel jen sem se otočila, roztáhla křídla a letěla vztříc svýmu konci. Ani nevim co se stalo Danovi... Byt to ten tip upíra co zemře jen na slunci? Ty hovadiny co se povídaj a Draculovi, křížích, česneku a kůlech v srdci sou hovadiny! Ve filmech se toho nakecá až to hezký není.... Já mam kříže ráda, hřbitovy mam ráda a mam k nim velkej respekt,když sem chodila na Dereckův hrob tak nikdo nikdy nic neukrad a to je v týhle době už zázrak celej rok nezmizel ani jeden náhrobní kámen, ani jedna svíčka, ani jediná kytka. Hrozně ráda jsem za zatažených dnech seděla na stromě v úkrytu a pozorovala lidi jak se chodí vyzpovídávat ke svým blízkým a jak hledají útěchu. Některý jsem si zamilovala a čekala každej den kdy se zase objeví... kdy si zase poslechnu jejich příběhy....Po skoro hodině letu a přemítání kolik se toho změnilo jsem byla konečně na místě. Ale něco nebylo v pořádku. Nebylo tady ticho ale slyšela jsem tichý nářek, pláč, krásný melodický pláč, nářek, slova....táhlo mě to ke branám. Nikdy jsem nepřeletěla zeď hřbitova na to mam moc velkou úctu.
Otevírám bránu, pomalu a tiše abych ty hlasy, ten pláč nepřestala slyšet... jdu podél náhrobních kamenů. Zastavím se u hrobu jedné mladé dívky. Bylo jí 21 když zemřela. Její příběh jsem milovala a nechápala zároveň. Tenkrát...když jsem tady zapomněla na čas a usla sem u hrobu Derecka tak mě vzbudil její otec. Měla jsem štěstí. Bylo zataženo hodně pod mrakem, ale na mě přece jenom dopadalo světlo slunce víc než jindy takže jsem se necítila zrovna moc dobře. ,,Vztávejte slečno. Proberte se. Jste celá promrzlá..´´ tenkrát jsem se na nic nezmohla jen jsem se podívala na onoho neznámého. ,,Kolik je hodin?´´ ,,je půl 11 ráno slečno..´´ ,, mmm.... děkuju...´´ podívala jsem se na nebe vypadalo to, že mi nic nehrozí. ,,Nemáte zač... přišel jsem sem v deset a pak vás uviděl tady u toho hrobu nevěděl jsem jestli vám nic není...´´ řekl starostlivě... tenkrát mě to překvapilo...jak lidé mohou mít starost o ty co neznají?.... Já vlastně taky neznám lidi....jen smrtonoše.... ,, ne děkuji jsem v pořádku..nic mi není...´´ ,,taky zemřel mladý...znala jste ho?´´ zeptal se jemně a kývnul hlavou k hrobu.. ,,Ano..´´ řekla jsem smutně a tiše... ,,je zvláštní, že neznají datum narození... mohlo mu být tak 20 nanejvýš 23..´´ bylo mu mnohem víc....93.... ,,Kdybych vám řekla datum narození stejně byste mi nevěřil....´´ podíval se na mě a já se mu podívala hluboko do duše...,,co se stalo vaší dceři?´´ ,,zabila se..´´ řekl smutně ,,povězte mi o tom prosím...´´ ,,bylo jí 21 let. Měla kluka, kamarádky i kamarády. Šlo jí to ve škole, nikdy neměla problémy s učiteli... Ale jednou jí její nejlepší kamarád poslal dopis.... psalo se v něm o tom jak jeden přítel zachrání život druhému. O přátelství na život a na smrt...o lásce, věrnosti... na konci byl dodatek- mě nikdo nezachránil. Miluju Tě Vaneso.... zkoušela se mu dovolat, ale nebral to a večer ho našla na jejich oblíbeném místě jak pomalu krvácí. Podřezal si žíly, ale umíral pomalu. Van u něj seděla a on zemřel u ní v náručí. Poprví a naposled ho políbila. Asi dvě minuty po tom co zemřel přijela sanitka . Odvezli ho a ptali se jí na detaily a podobně. Vanesa se zhroutila a běžela ke svojí kamarádce- Kristen jenže když k ní vpadla tak zrovna ten nejnevhodnější okamžik a to když jí její kluk podváděl s Kristen.... Utekla. Po pohřbu jejího kamaráda se uzavřela do sebe a asi po týdnu za náma přišla, obejmula nás a vyprávěla historky z dětství a naposled jsme jí viděli když se nám vytrhla z náruče řekla- sbohem, miluju vás a když sme se jí ptali kam běží řekla jen -jdu za Billim (to byl její nej kámoš) a pak sme jí našli jak je schoulená tady na hřbitově vedle jeho hrobu. Předávkovala se....´´ dopověděl a do očí se mu valili slzy. Zavedl mě k jejímu hrobu a vedle něj byl obrázek Billa. Byl hezkej. Chudák kluk. ,,a co se stalo tomu vašemu známému?´´ ,,zabili ho..´´ ,,je mi to líto...´´ ,,mě taky..´´..........potom sme si další dvě hodiny povídali o minulosti dokud za mnou nepřišel Azachiel, že musíme jít.... Podívala jsem se na obrázek Vanesy-krásná černovláska. Pohled mi zabloudil i k obrázku Billa....Někoho mi teď hodně připomněl.... z myšlenek se vytrhnu jen proto, že se mi ostří dýky zarylo do dlaně jak sem jí sevřela v pěst. Pokračuju dál a hlasy jsou stále zřetelnější, už rozeznávám i slova, ale nedávají mi smysl...dál a dál pořád do středu hřbitova. Už vím co zpívají duše mrtvých...
Řekni nám důvod, proč věřit, že jsme pryč?
Vidíš naše stíny tak víš, že se všichni mýlí.
Až nás spatříš tak tiše křič,
protože jejich víra ve smrt stále sílí.
Měsíční světlo na měkké hnědé zemi
vede tě tam kde naše těla tiše leží.
Ale až projdeš a zničíš ty stěny,
tak spatříš to tajemství co naše duše střeží.
to co tě bude stát víc než můžeš dát.
A proto rozhodni se zda půjdeš nebo zůstaneš stát
Dáš nám to co budem chtít?
A potom už nebudeš nikdy snít?
Pověz nám důvod proč věříte,
že jsme mimo váš svět
a možná, že nám povíte
co život znamená? Jen pár let?
Co nejkrásnější cit je?
Láska, nenávist a nebo štěstí něčí?
Možná, že pak zůstaneš zde,
ale nejdřív ty stěny- kdo je zničí?
Tiše a přitom výrazně,jemně a tvrdě, krásně a děsivě zpívali duše mrtvých tuhle písničku stále dokola.... zvedla jsem dýku došla k hrobu Derecka a pomalu, ale jistě-bez sebeměnšího zaváhání jsem čepel zaryla do kůže a rozřízla i žílu na předloktí. Nechala jsem aby krev tekla do hrobu a začala jsem zpívat s mrtvými. Najednou cítím jak mě někdo zvedá a jemně mi šeptá do ucha ,,Děkuji ti lásko... dám ti něco na oplátku..´´ a jemně mi prokousne tepnu moje předloktí se zahojilo asi před 15 vteřinami. Cítila jsem jak se ve mně mění krev. Věděla jsem, že to co mi Dereck dá bude v budoucnu hodně velká protikarta na Marckovo eso....,,Jdeme domů?´´ zeptal se ,,Nikde není domov..´´ ,,Ani u Azachiela není? A co ten upír ten, co jeho tělo leží tady vedle tý dívky co se pro něj zabila? ´´ ,,O čem to mluvíš?´´ ,, Kdo byl ten co dneska večer přiletěl s tebou do pevnosti?´´ ,,Daniel....Azachiel mu nařídil aby mě hlídal..´´ najednou mi cvaklo komu je ten kluk na obrázku tak podobnej!....,,Bože...´´ ,,Poleť...´´ roztáhli jsme křídla letěli....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 EVÍTOOO EVÍTOOO | 26. června 2006 v 14:16 | Reagovat

fakt hustýýýýýýýýýýý!!!!:)

2 Nick.ol Nick.ol | 28. června 2006 v 22:31 | Reagovat

Martino fakt ty me jednou znicis obdivuju te a obdivovat te budu mam pnej klin slz kdyby jsi mi nerekla to co jsi mi rekla ve francii tak bych tajiten clanek asi urcite nepochopila!!!teda jestli jsem to pochopila tyka se ty osoby o ktery jsme se bavily.....promin ze ti to pripominam ale zajima me to!!!!!Martino doufam ze nase kamaradstvi neskonci za branami skoly ale bude pokracivat este dlouho!!!!!jsi prvni clovek kterymu jsem to rekla mam te moc rada vim ze tobe muzu rict cokoliv!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama