close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Interview-2 cást

4. června 2006 v 9:36 | Ariana |  Povídky
Okamžik jsem zvažoval na co se ptát dál. Neměl jsem zrovna moc času na to, přichystat si otázky; vlastně vůbec žádný a někoho jako Smrt nepotkáváte každý den. Cítil jsem, že ona si zaslouží něco speciálního… (tedy teoreticky, samozřejmě si byl stále téměř jistý, že ta žena přede mnou není Smrt.) "No dobrá," zašeptal jsem si pro sebe, když jsem si myslel, že jsem na to přišel. "Proč vypadáte takto?" zeptal jsem se.
"Jak?" nechápala.
"No víte…" přemýšlel jsem, jak bych svůj dotaz mohl trochu více osvětlit, "tak… nepřijdete mi jako Smrt."
"Ne?"
"No po pravdě ne."
"A vy víte, jak vypadá Smrt?"
Ha, pomyslel jsem si, takže už připouští, že by nemusela být Smrt.
Měl jsem totiž v plánu na konci rozhovoru celou záležitost obrátit a popřít. Chtěl jsem, aby ta žena ke konci přiznala, že si vše vymyslela, a proto jsem odvětil: "Myslím si, že má temný plášť, pod který není možno nahlédnout. Její hlas je studený a děsivě teskný."
"A proč by tak měla vypadat?" tázala se mě má společnice.
"Nevím, protože je Smrt?" odpověděl jsem.
"Ale já tak přece nevypadám," opáčila, čímž mě opět vyhodila z rovnováhy. "Co si pamatuji vypadám takhle."
"A co kosa?" hledal jsem něco, čeho bych se mohl zachytit. "Kde máte kosu?"
"Co je to kosa?" zeptala se mě vážně.
"Takový nástroj na sečení obilí…" začal jsem.
"Co je to nástroj?" ptala se dál a po tváři se jí rozlil ruměnec.
Rezignoval jsem. Tohle k ničemu nevedlo. "Říká se, že Smrt kosou oddělí duši od těla a duši pak odnese. Jak vy odvádíte duše."
"Podám jim ruku," usmála se zlehka a opět se zahleděla jinam. Pak si tichým brumendem začala zpívat neuvěřitelně jemnou melodii. Byla jednoduchá, ale hezká. Pomalu jsem cítil, jak mé myšlení odvádí někam jinam a to jsem nemohl dovolit. Proto jsem se rychle ptal dál: "A kam duše odvádíte?"
"Je to důležité?" zeptala se vážně a já nevycházel z údivu, neboť přesto, že mlčela, melodie zněla dál.
Snažil jsem se nedát na sobě znát, jak jsem nervózní. "Ano, pro některé je to hodně důležité," pokračoval jsem.
"Ach vy lidé…" usmála se a přivřela oči před závanem větru, který jí čechral vlasy.
"A vám nevadí, že přinášíte lidem jen utrpení a žal?" zeptal jsem se rozhořčeně.
"Ale já jim ho nepřináším," odpověděla a to bylo vše.
Co má být toto za rozhovor? pomyslel jsem si. "Proč jste mi vlastně zavolala?" zajímalo mě.
"Chtěla jsem si povídat," pravila klidně.
"O čem si může Smrt povídat?" vyzvídal jsem. "O kostech, o umírání?" snažil jsem se uhádnout.
"Ne," tiše se usmála. "O životě."
"Co byste chtěla vědět?" ptal jsem se dychtivě, neboť svojí odpovědí mě překvapila.
"Jaké to je?"
"Nó…" začal jsem, ale ona mě opět přerušila: "Co se vám na něm líbí?"
"Nó…"
"Vždyť je plný utrpení."
Chvíli jsem čekal, jestli k tomu nechce ještě něco dodat, ale když mlčela, dal jsem se do řeči. Nebyl jsem žádný filozof a jistě by se našli tací, kteří by tuto otázku zodpověděli lépe a s daleko větší vzletností, ovšem i přesto si myslím, že by bylo možné odpověď vyjádřit hůře. "Nemůžete vše posuzovat podle toho, co vidíte," začal jsem. "Jste Smrt, vidíte lidi jen truchlit pro své mrtvé, ale život není jen utrpení. Je to i radost. Radost z maličkostí."
"Co je to radost z maličkostí?" otázala se mě.
"Když se raduješ okamžikem. Krátkým, ale cenným. Bez takových okamžiků by život neměl smysl."
"Jak vypadá takový okamžik?" chtěla vědět.
"U každého je jiný. Může to být třeba pohled na noční oblohu, vítr ve vlasech, jemný polibek milenky či pouhá myšlenka."
Smrt se usmála. Už jsem nepochyboval o tom, že je to ona. Její úsměv byl zasněný. "Myšlenky," vyslovila. "Nikdy vás pořádně nepochopím."
A nyní už jsem znal důvod jejího příchodu. Nevím sice jak, ale vím, že jsem jej znal. Usmál jsem se na ni stejně tak, jak ona se usmívala na mě. Tak klidně a mile.
"Musíme jít," řekla. "Podej mi ruku."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama