close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

CEKÁRNA NA SMRT

1. června 2006 v 13:33 | Arwen and Clouie(Elinka) |  Povídky
CEKÁRNA NA SMRT
Místnost, kde se čeká...čeká na rozhřešení, kde se vlastně dostanete...čekárna na smrt a rozhřešení...místo někde mezi nebem a zemí, kde se lidé dostávají způsobem, že prostě spadnou z nebe...
Čekáte na smrt a slyšíte zvuky a vidíte věci, které byste za jiných okolností neviděli...všímáte si detailů, jako je skřípění pomyslných židlí na kterých čekáte, šustění pomyslného koberce když se po něm někdo pomyslný prochází...vnímáte sebemenší detaily...jako například prach na listech pomyslné květiny...vše je jen pomylsné...ale vy ne...jen tak sedíte v prázdnotě a čekáte na další krok...teď nebo nikdy...dolů, ještě níž nebo nahoru? Kam asi půjdete? Zpět na zem nebo snad do nebe? Anebo ještě níž? Tam do toho šera pod zemí? Nejlepší by bylo kdybyste se vrátili...to není tak obvyklé...takže s tím ani nepočítáte...
Štve vás pomyslné tikání, pomyslných hodin, visících na pomyslné stěně....
Užírá vás to zevnitř...to tiché tik-tak....tik-tak...a vy máte nutkání vyskočit s židle a ty hodiny-i když neexistující- rozbít!!! Jen posilují to ticho...
A vy se nemůžete hnout a tak vás to tiché tik-tak...tik-tak ničí...Asi se zblázníte...
A čekáte..na to hloupé rozhřešení...křičíte do toho ticha:"Prosím Prosím..." Chcete aby už vás nechali být...aby přestalo to tik-tak...tik-tak...zblázníte se! Chcete vstát-nejde to...křičíte a přesto vás nikdo neslyší...nikde není nikdo kdo by se nad vámi slitoval a dal vám milost..třeba i jít do toho šera blízko nitra Země...jen prosíte, aby to pitomé tik-tak přestalo...to ticho visící nehlučně ve vzduchu...rušící jen tik-tak...abyste už byli jinde, kde je líp...ale ne tady v tý hloupý místnosti...pomyslný místnosti...nechcete ale musíte....nutí vás neviditelná síla...najednou slyšíte hluk...chcete zvednout hlavu-nejde to...
Zavřete oči abyste se nemuseli dívat...a když je zavřete...ve vaší hlavě se promítne celý váš život...všechny pěkný i zlý věci co se vám v životě staly...narození, škola, pusa, polibek, sex, střední, maturita, svatba, děti, stáří a ted to čekání..........tik-tak...

a vybavují se vám pěkný věci zezačátku....a pak pouze zlý věci..chcete ty oči otevřít! Ty věci vidět nechcete-musíte...nejde je otevřít...musíte se koukat na to co jste způsobili i když nechcete...a pak vám oči začnou samovolně vlhnout, když vidíte jak ztrácíte svou lásku...jedinou a osudovou...jak tam tak stojíte v parku na cestičce a ona pomalu odchází...zády k vám...už vám tečou slzy......tik-tak...tik-tak...vidíte její záda...chcete za ní jít...ale nemůžete...natahujete za ní ruku...ona se naposledy otočí a v očích ji vídíte zlost! Zleknete se a ruku stáhnete....tik-tak....otáčíte se a jdete jiným směrem...
Už i vzlykáte...vzlykáte když vidíte, že to co vám trvalo tak dlouho vybudovat se řítí...jako špatně postavený dům....padá a vy nic nepodniknete...vzlykáte křičíte a ptáte se proč vám to ukazují?! Nechcete...musíte...tik-tak...vidíte své milované zvíře...to s tím krásným čumáčkem jak vám před očima srazí auto...jak se rozbíháte-umírá...
Nechcete...vzepřete se...ale pokračuje to...jak vám přichází dopis o úmrtí vašeho kamaráda...nejlepšího...sebevražda...stojí tam...skok ze střechy...důvod? Neznámý...
Ani vám nazanechal...jen vás na tom zlém světě...stojíte uprostřed pláně...všude okolo se na vás šklebí tváře lidí-posmívají se vám...vidíte záda své lásky, auto srážející vašeho psa...dopis-sebevražda...
A vy utíkáte z toho všeho...oči se vám samovolně otevřou...
Prsty zatnuté v pěsti...rozmazané líčidla...slané cestičky...tik-tak....tik-tak...
A pak? Pak se ozve rána....vstanete...už to jde...kráčíte k třem pomyslným dvěřím...kam ted? Otevřou se ty první...s cestou dolů...dolů...ale ne na Zem...možná je lepší, že cesta vede ještě níž...svět je zlej...a tak padáte...s odlehčujícím pocitem, že jste opostili tu místnost...tikání k vám doléhá z obrovské dálky...a vy padáte...a pak už jste tam v tom šeru pod povrchem...užíráte se tímto "životem" a toužíte se vrátit zpátky do té místnosti...i když tam byly ty hloupé hodiny...tady je to tisíckrát horší...
Litujete...ale zbytečně…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 snakee snakee | 6. září 2006 v 9:24 | Reagovat

snad to tak hrozný neni,ikdyž člověk nikdy neví co bude a jestli to bude tak se to může i změnit...

2 togra togra | 7. května 2008 v 12:14 | Reagovat

kdo to psal,chci říct-vážně hezký,ale co třeba podpis!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama