close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zpověď- 2Část

31. května 2006 v 14:18 | Ariana |  Povídky
Zpověď- 2Část
Tma. I výtah mi už zmizel. Prostě se zavřel, a taky se schoval někde v té nepřekonatelné temnotě. Nechal mě tu? Byla to směšná myšlenka: Jak by mohl výtah někde někoho nechat?
Zaposlouchala jsem se, jestli něco neuslyším.
Ne, bylo tu ticho. Takové ticho, že mi z něj začalo pískat v uších.
Byla jsem sama, ale to mi bylo jedno - poslední dobou jsem skoro pořád sama. Sama uprostřed temnoty, napadlo mě klišé. Pořád lepší než být sama mezi lidmi, domyslela jsem si trpce. Ten pocit jsem totiž znala až příliš dobře: Kamkoliv se ohlédnu jen prázdné tváře. Ať řeknu cokoliv, nic v nich neroztaje; nic neprorazí tu šílenou bariéru z tvrdého kamene. Dusím se. Ty kameny mě snad drtí mezi sebou. Moje kosti praskají, vím to - slyším je. Uchyluji se k trapnosti, ale ta je k ničemu, jen všechno zhorší…
"Dost!" vykřikla jsem. Nechtěla jsem se ke všem těm pocitům vracet. Nechtěla! "Jsem jako v bludišti," vzdychnu.
A náhle mě napadne, že to všechno nebyla jen obyčejná myšlenka. Ne jen pouhý vzdych. Vždyť já jsem v bludišti!
Moje oči si konečně zvykly na temnotu a já teprve teď poznávám černé chodby, které se ode mě táhnou na všechny strany a tam v dálce zahýbají. Co teď? Kam jít? Panikařím, ale nakonec mávnu rukou: Vždyť je to jedno.
Nadechnu se tedy a chci vykročit, ale něco se děje. Nemůžu. Něco se se mnou děje. Ale co?
Není to příjemné. Zmenšuji se. Kosti se mi znatelně zkracují. Bolí to, ale nemůžu se tomu bránit. Jsem už docela maličká. Maličká postavička uprostřed hory oblečení, ze kterého vypadla.
Ostrá bolest v páteři mě srazí na všechny čtyři. "Au!" křičím, ale je to k ničemu. Už nemůžu vstát. Pohlédnu pod sebe a všímám si, jak rychle se teď měním. Po celém nahém těle mi vyrůstají drobné bílé chloupky. Ruce mi nabobtnaly a pomalu se mění v pracky. Nos se mi prodlužuje. Místo úhledného nosu mám čenich. Udiveně se na něj zahledím, ale oči mám najednou dál od sebe. Uši jsou veliké; opravdu veliké!
Co se to děje?! vykřikne moje vědomí zrovna, když ucítím, jak mi ze spodní části zad vyrůstá… Co mi to vyrůstá. Ocas, dojde mi. Mě vyrůstá ocásek!
Je ze mě myš!!!...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama