
Strach…podaná pomocná ruka,která se nikdy nezvedla od těla…cejtíš tu zimu…vidíš tu tmu a přesto běžíš…!!!krev ti bije ve spáncích,slzy
kapou…proč běžíš rychle…nikdo tě nehoní...ani rozřezaná láska,kterou si milovala až moc…nikdo si nevšim,že si pryč...ani krve co stejká po schodech…!!!tak běž už tě volá...nezastavuj se,čeká na tebe tam uprostřed lesa...vidíš její oči na hladině...tak skoč,Eliško!!!přece se ted nebojíš,už ne…první dotek úst na hladině,jak jemný polibek...vlasy co okolo tebe plavou jak černý závojnatky...zmatek když začínáš polikat vodu…ted jí hledíš do tváře...chtěla si to tak..ne??? ste tu samy ale ona má převahu...to si nečekala...drží tě pevně za ruku…myslela sis že to bude krásný…ale ona to tak nechce..má něco stříbrného...studené ostří co projede tvojí rukou... voda se barví a měsíční světlo je rudé jak její oči...cukáš sebou ale už se nezachráníš...hlavou ti prolétne celý život,proč si ho nechtěla dožít???.. bublinky života vylétnou vzhůru a pak už nastane ticho…to mrtvolné ticho...ale to neni konec..ten horor právě začíná!!!


To je super !!!!!! Naprosto mě to dostalo..