close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

slohovka- sems e zase vyrádila

22. května 2006 v 18:44 | Arwen |  slohovky,a taký ty nepotrebný hovadiny
,,PROPAST"
Je půl jedenácté v noci. Na stole hoří svíčka a jako jediná osvětluje jinak v téhle hodině můj temný pokoj. Sedím naproti stolu na své červené pohovce a dívám se do zrcadel na skříni, na levo od stolu. Z CD přehrávače se line gotický rock v podání Evanescence, ale nijak tu písničku nevnímám. Zase přemýšlím jestli tahle noc bude jako jiná...jestli zase ucítím spomalení tepu, chuť spánku mi už nic neříká už tolik dní sem se v klidu nevyspala. Pořád mě pronásleduje sen. Tak neodbytný sen. Začínám vnímat slova balady.... připomínají mi minulost. Nevím jestli ji mám vypnou nebo jen ztišit. Bojím se, že zase uslyším tlukot srdce. Nechávám jí tedy hrát. Jdu se převlíknout do pyžama a rozčesat si vlasy. Okolo 11 se lehám a ztlumuji rádio na minimum. Cítím jak na mě dopadá únava, cítím jak se mě zmocňuje strach.... A zase padám, padám dolů do svědomí, za hranice času, mimo svoje vědomí a přesto vím kde sem, co se děje a co bude následovat. Du mlhou, cítím jak se všechno hýbe, cítím to okolo sebe. Jdu stále rovně, slepě následuji svoje instinkty. Začínám přestávat schovávat svojí pýchu na tyhle špatné sny. Jdu na začátek konce. Hustou mlhou až na okraj propasti a tam už sem v pasti, odtud není cesty zpět. Pode mnou je strmá skála o kterou se v hloubce asi 10 metrů tříští temná hladina černé vody. Na levo ode mě je zlomený most na jehož konci je vysoký, holý strom na kterém sedí havrani. Fouká silný vítr, hladina mrtvého jezera je pokrytá silnými větrnými víry. V dáli se stahují černé mraky. Vykročím ke zlomenému mostu ze skály. Cítím jak mě táhne hladina temného jezera. Na dně po levé straně je slabá, tlumená záře. A také na levo je velký úplněk připadá mi, že až dojdu k tomu stromu tak se ho budu moc dotknout, jen natáhnou ruku.... Jde se mi lehce a přitom cítím jak se mi o tělo otírá silný vítr. Už jen 5 metrů... 3metry.... půl metru... natahuju ruku a dotýkám se stromu. Je mnohem větší než já.... Odhaduji asi tak 7 metrů. Podívám se na levo a vidím úplněk, je tak veliký, tak blízko! Natahuji ruku, ale moje prsty nic necítí, jen mizí ve stříbrné záři. Sedám si ke kořenům stromu. Dívám se jak si měsíc sedí na obloze a svítí světlem ze slunce. Slunce nedalo domýšlivé světlo měsíci a chůze měsíce dluží jenom to jedno. A nutí mě myslet na věci co udělali, co jsem udělala a co ještě udělám. Nutí mě myslet na to jestli můžu přežít na slunci bez stínu z jejich lží, byla sem dost silná? Mám dost té touhy, mám dost toho hledání a až najdu místo k odpočinku budu chtít být někde jinde. Moc dobře víš jak nesnáším když mi říkáš, že nerozumíš. Už nechci být jen oběť , chci se stát energií, co může proudit bez zábran a zničit nepřítele. A pak poznám, že to neni tak zlý jak to vypadá. Možná někdy budu jako ty. Navážet se do lidí a pak utéct. Vzpomínám na to co děláš. Využíváš, aby jsi byl silný, aby jsi byl v klidu, aby jsi byl velkorysý, ale měl bys vědět jak lehký to je skončit úplně sám. Měl by jsi si schovat svoje pozdravy. Mám dost touhy, napětí. Až najdu místo k naplnění tvojí chamtivosti, protože ti dlužím jenom tohle. Co mám dělat abych tě dokázala ignorovat?Slepě následuji svoje instinkty a schovávám svojí pýchu na tyhle špatné myšlenky. Skrývám jí do temných lží co mě vedou v šílenství. Sednu si tady a zkusím to vydržet? Nebo půjdu dopředu a zničím tu hranici? Protože vím, že není žádné cesty zpátky. Nemůžu se udržet když jsem tak šíleně a tence napjatá, říkám ty správná slova, ale jsem ztracená bez ničeho. Nasadím svojí denní fasádu, ale před tím zase skončím ve svém postupujícím zranění. A stejně sem stále tady a stojím po tvém boku. Proč jsem zůstala s tebou?Jen mě tlačíš pryč, tohle je naposled. Poslední úsměv, poslední sbohem. V všechno o musí skončit, brzy poznáš co jsem mimo tebe. Stejný lidi co se nikdy nemýlí, c se nikdy nezamračí nakonec se dole zlomí. A všechno pro ně skončí. Měla sem ti lhát, měla sem tě zkusit mít ráda, dělat všechno co si chtěl, abych udělala. Je těžký být opuštěná úplně sama. Říkám ti, že to je jediná šance pro mě. Tady není nic nezvládnutelný , ale otočit se a čelit ti. Když se dívám do tvých očí není tam co vidět, jen moje vlastní chyby na mě upřeně hledí. A tak se ptám proč, proč oběť nikdy neví.... proč je oběť jen ten kdo se neumí skrývat bez lží? Tohle je chyby na kterou tak pomalu reaguji....Zradím tě a ty mě zradíš zase. Jemná linie mezí tímhle a tamtím. A když věci nejdou tak jak chceme tak předstíráme, že minulost není reálná. Rozpolcené pocity co se ve mně rodí. A vím, že vám dlužím jenom to jedno. Vnímám jak se okolo mě točí vítr, jak si hraje s mými vlasy. A měsíční světlo hladí mojí tvář. Sleduji hladinu svého svědomí, zdá se mi chladná, krutá a kradená. Začíná pršet. Kapky deště ničí stopy po horkých slzách. Hledím vzhůru na oblaky, temných jako bolest sama, krutých jako nezahojitelná rána. Vítr mi šeptá cestu temnou, děsí mě a je stále se mnou. A kradené světlo z měsíce i tlumená záře ze dna mě táhne dolů. Dolů do svého temna . Vstávám a chce se mi křičet. Jen se vše rozplyne v orkánu. Slyším jak šeptá moje jméno. A všechny tyhle zrádné a prolhané myšlenky mě nutí skočit dolů. Mám si sednou, tam jak předtím a zkusit to vydržet? Nebo se je pokusím chytit a zapudit? Uvěřím větru a stanu se zmatená z falšování pravdy? Nebo nebudu věřit ničemu a žít v osamocení?Jestli skočím tak sem bezbranná, ale zdá se mi, že du slepě k hraně. Snažím se najít smysl proč. Jestli se sama sebe pokusím zastavit budu bezbranná a jestli se budu chtít vrátit zpátky , tak budu ztracená, jestli zabiji tyhle otázky tak jako spánek, tak se budu topit a skrývat v tichu bez odpovědí. Nemůžu vám říct jak ke všemu dojít. Nezáleží na tom co dělám a jak se snažím. Mám pocit, že nemůžu věřit sama sobě, proč? Všechny tyhle myšlenky mě vedou k hraně propasti. Všechny tyhle pocity mě nutí dojít až na konec, za hranici času. Padá dolů do svého svědomí. Voda co chladná se mi zdála, je příjemně teplá. Na dně vidím tlumené světlo ze svíce. Snažím se k němu doplavat. Okolo mě jsou všechny moje vzpomínky. Všechno co sem zapomněla, všechno co sem prožila. To co vytěsníme z naší mysli, ale nikdy to úplně nezmizí. Vždycky se je to někde hluboko mimo naše vědomí. Nemůžu doplavat k té svíci... cítím, že až se k ní dostanu tak jí tak lehce uhasím... a bude konečně po všem. Skončí tahle noční můra. Natahuji prsty už jen kousíček a bude po všem, snažím se ignorovat vzpomínky. Ale minulost nebude nikdy zapomenuta. Otáčím se a snažím se dohlédnout na hladinu, ale nic nevidím jen svou minulost. Najednou jako by mě něco chytlo a táhne mě to k hladině...na kterou sem nedohlédla. Všechno jde mimo mě. A až se dostanu ke svému útočišti, ke svému holému stromu. Uvědomím si, že prší mnohem víc než před tím. Z úplňku je půl měsíc. Opravdu splnil to co mi slíbil. Otočím se a most je celý, vede do mraků, do bouře. A havrani krouží nade mnou. Když jdu cestou kamenou, nořím se do temných mraků. Cítím jak mě temnota pevně drží dokud nevyjde slunce. Cítím jak okolo mě začíná proudit čas. Cítím zase tep svého srdce, slyším baladu co hrála celou noc, cítím jak krev koluje v mých žilách. Probouzím se, začíná svítat......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Juri Juri | E-mail | 27. května 2006 v 17:08 | Reagovat

Dokonalí, moc pěkný !!!

2 adie adie | 7. července 2006 v 9:40 | Reagovat

fakt moc dobrý

3 twisted illusions twisted illusions | 14. prosince 2006 v 19:34 | Reagovat

nadherne.....:)) kuji za podklad k me slohovce:) ja na psani moc nejsem takze...moc dik doufam ze to neva..=)

4 Arwen Arwen | Web | 15. prosince 2006 v 13:20 | Reagovat

neva jinak bych to sem nedávala ;)

5 t.r.y.s.h.a t.r.y.s.h.a | 4. března 2007 v 17:51 | Reagovat

fakt moc dobry....narazila jsem na to omylem,precetla jsem si 1.dve vety a uz jsem to musela docist....strhla si me do propasti :)....super.....

6 Arwen Arwen | 5. března 2007 v 17:19 | Reagovat

díky moc :))

7 kamik kamik | 7. listopadu 2007 v 16:09 | Reagovat

moc peknyyyy hodne me to zaujalo :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama