
Stále stejná slova co ve mně probouzí ty pocity. Proč jsi čím dál tím víc jako on? Bolí mě když si uvědomím jak moc tě bude bolet až spadneš protože ti zlomil křídla tak jak mě. Ach anděli nebohý anděli proč si mě nevaroval? Viděl jsi mojí bolest a teď pláčeš se mnou. A víš, že nemůžu už letět vedle tebe, protože moje křídla se zlomila. Zlomil mi je náhlý pád ze strachu. Teď tu hoří přede mnou. Hoří a s nimi se stupňuje bolest ze ztráty. Když jsem lítávala s tebou až k měsíci. Tam kde nic nebylo cítit a na vrcholu dna sem se zalekla pravdy co na mě čekala. A padám znovu na světlo a moje zlomená křídla hoří. Hoří a mě se svět boří. Plameny ničí všechno okolo. V ruce pár fotek mám a slzy co zahřívají mojí chladnou tvář. To je vše co mám. Moje bolest mizí někde v dáli spolu s dýmem. Moje sny mi padají k nohám tak jak všechna mrtvá naděje. Škoda jen, že tě tady zanechám. Zanechám tě tady..... samotnou.... budeš stejně zlomená a já se stanu tvým andělem strážným... .. Jdu po temné uličce. Tady už vítr není. Jen papír a na něm poslední slova... Vzpomínky sou jako ten dopis. Když se papír zmuchlá nemůže být znova perfektní. Fotky co připomínají minulost. Myšlenky co mizí dřív než je pochopím. A když sem se dotkala úplného dna, poznala jsem, že se už víc nemůžu držet tady v noci. Jak se krátí noc, tak moje jistota umírá. Proto se mám učit být na světle. Nemůžu letět ne slunci. Drží mě tady tvoje výčitky. Teď už vím, že kdybych padala tak mě chytí někdo jiný. Pomůže a pochopí. Obejme a poradí. Vyslechne a utiší. Teď už vím komu budou patřit má poslední slova. ,,Díky za vše...´´ a na ruce budou poslední slova z krve a jizev. ,, Byla jsem sama, zlomená a nikdo neslyšel moje volání o pomoc, můj pláč....´´ Strhnout řetízek a začít rýt do opálené kůže. Tu bolest už nevnímám. Svírá mě celou. Strach už nemám. Poutá mě a nepustí mě. Už se nemusím bát úsvitu, už nikdy nebude.... poslední pohled na úplněk a poslední pohled na fotky... pomoc už nepřijde vím to.... cítím to. Vezmu přívěsek a zaryji ho do kůže na předloktí.... cítím horkou krev.... ryji dál a dál ….. pomoc nepřijde cítím to … stačí.... je po všem padám na zem.... poslední sbohem měsíci … poslední vzkaz napsaný krví... poslední kapka krve... poslední slza... a je konec.... nic než temnota.... vzala jsem si život a odešla...když andělé plakali musela jsem za nimi......


to mi něco připomíná,že by něco ze mě nebo je to jenom ta náhoda,že to zrovna někdo napíše a že zrovny my dva budeme sdílet stejný názor.Možná nejsme jediní kdo tohle prožívá ale jak už sme se na ajsku bavili,všechno má být v rovině....černá a bílá,dobro a zlo..........