Co jsme zač? /Výzkumy teorie dědičnosti jsou stále dokolnalejší/
Každý z nás nás je jedinečným jedincem! Člověk se liší od zvířat mnoha faktory ale i každý člověk je jiný. Co vlastně způsobuje naši odlišnost?
Vědci zúčastňující se projektu Human Genome Project (tedy projekt lidského genomu) oznámili, že dekódovali lidský genom.
Co je vůbec genom? Zkráceně vyjádřeno - vše, co jsme zdědili po svých předcích. Genom je totiž veškerá DNA daného organismu (tedy i člověka). Každý organismus - od člověka k bakterii - obsahuje v každé buňce kopii instrukcí, které ho stavějí. Je to jakýsi manuál zapsaný chemickým kódem do dvou pruhů.
Jinými slovy: vědci oznámili, že jsou schopni přečíst přibližně devadesát procent lidské DNA./deoxiribonukleonová kyselina/
Jinými slovy: vědci oznámili, že jsou schopni přečíst přibližně devadesát procent lidské DNA./deoxiribonukleonová kyselina/
Zrychlování výzkumu není náhodné. Za prvé vědci vědí, co hledají. A za druhé mají k dispozici stále výkonnější počítače. Jen pro zajímavost: přečtení první miliardy písmen trvalo čtyři roky, přečtení druhé miliardy zabralo sotva čtyři měsíce.
Každá buňka v lidském těle obsahuje přibližně sto osmdesát centimetrů DNA. Takže celý řetězec DNA jednoho člověka by obsáhl trasu na Měsíc a zpět na Zemi celkem osmtisíckrát! Anebo vyjádřeno jiným číslem: DNA jednoho člověka obsahuje tři miliardy písmen.
A ještě trochu čísel. Dva lidé se od sebe liší průměrně v jednom písmenu z tisíce. Takže celkově se odlišují na třech milionech míst ve své DNA
A ještě trochu čísel. Dva lidé se od sebe liší průměrně v jednom písmenu z tisíce. Takže celkově se odlišují na třech milionech míst ve své DNA
Proto je zkoumání DNA tak spolehlivou metodou při určování totožnosti. Podle nejnovějších odhadů má člověk asi padesát tisíc genů. Zbytek DNA je záhadný přebytek,který ještě nikdo neumí vysvětlit.
Je-li řeč o genech, musíme se vrátit o mnoho let zpět do dob, kdy se začalo hovořit o dědičnosti. Nebo spíše ještě dál: do okamžiku, kdy se začalo hovořit o otisku prstu. Otisk DNA má totiž s otiskem prstu mnoho společného.
Otisk prstu poprvé posloužil jako důkaz totožnosti v roce 1902, kdy s jeho pomocí usvědčil jistý Alfons Bertillon pachatele zločinu. Nápad mu vnukli dávní japonští hrnčíři, kteří otiskovali palec do hlíny, aby tak svůj výrobek označili jakousi značkou. Bertillon ovšem nebyl první, kdo o otisku prstu uvažoval. Tomuto problému se věnoval bratranec Charlese Darwina vědec Francis Galton, který zjistil, že i šimpanzi mají otisk prstu.
Navíc se zabýval dědičností. Tvrdil například, že lidské vlastnosti jsou zakódovány ve specifické dědičnosti, kterou každý člověk získává od svých předků. Tyto názory ho vedly k zajímavým teoriím, kupříkladu o dědičnosti geniality.
Dnes už tedy spolehlivě víme,co jsme zdědili po svých rodičích,ale co předáme našim dětem není tak jisté.