Propast

10. dubna 2006 v 11:50 | Arwen |  .::Moje poemky::.
PROPAST
Slza stéká po tváři,
děsí ty co se přetváří.
Kapky deště ničí stopy,
hledím vzhůru na oblaky
temných, jako bolest sama,
krutých, jako nezahojitelná rána.
Vítr šeptá cestu temnou,
hladí tvou tvář chladnou a jemnou.
A měkké světlo měsíce,
i tlumená záře ze svíce,
dohořívá přede mnou
a přes bouři tak vzdálenou,
podél temné propasti.
Kde se chytíš do pasti,
na sliby tak děsivé,
slepé světlo neživé.
Přichází a ničí tu zeď
co drží jen můj svět.
A někdy je pozdě a potom se potřebuješ jen vrátit na začátek
teď je tvůj čas, přichází konec a počátek.
Temnota tě pevně drží
navždy mě a tebe střeží.
Pod hladinou vědomí
padáš na dno svého svědomí.
Tlumený plamen svíce
už neukáže tvojí cestu více.
A až padneš na dno
uhasíš jí snadno.
Pohled na hladinu blízkou a přitom vzdálenou,
temnou, krutou, chladnou a kradenou.
Nemůžeš dopadnout na dno
a zdálo se ti, že tak snadno
se dokážeš dotknout půlměsíce.
Ztrácí se světlo z dohořívající svíce.
Hladina mizí v tlumeném temnu tvého vědomí
už víš co vše máš na svědomí.
Křičíš ne proto, že jsi sám,
ne proto, že je to naposled,
ne proto,že víš kdo je tvůj pán.
A havran krouží nad tebou
a už nikdy víc nepůjdeš s temnotou.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dark angel dark angel | 1. února 2007 v 15:20 | Reagovat

je naaadherna

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama