uvnitr

14. března 2006 v 12:30 | me, me and me:-)=A.r.w.e.n |  My thoughts
Každej svůj pocit, každou svojí myšlenku, každou úzkost..... všechno co mě svírá...poutá.... tak vypíšu do povídek...když čtete jakoukoli z těch zatím tří zveřejněných, tak vidíte až na dno mojí duše.... pokaždý se jedná o smrt... tak lehce bych chtěla zničit ty pocity....stačí když si lehnu nebo sednu a zavřu oči tak cítim jak moc sem unavená, jak strašně moc potřebuju jít dál....někdy si musim jenom vzpomenout na dech.... na to, že pořád žiju.... ve svým světě.... napůl v reálným.... napůl ve svým únikovim...jako snad každý...cítim, že se kdykoliv nemusim postavit zpátky na svoje místo...klidně i na cizí.... hrát hru ze všeho čím bych měla být.... je to zase v pořádku...zas to přešla...jako vždy když začnu s něčim vážnym co mě tíží....
pomáhá mi když ví co se mi honí hlavou.... pak to je stejně tak, že se pohádáme a zase usmíříme tim, že sme si to řekli......ne nejsem na dně ...ne nejsem sama....ne nic není tak jak se zdá.....nic není jak si myslíte nejsem zlomená...nejsem zničená.... sem furt tady.... je to zapotřebí..... nevím co mě udělalo tak silnou uvnitř....někdy mi připadá, že bych měla být chladná.....někdy sem se sama sebe lekla....... proč sem to udělala?..... úsměv na mojí tváři když tohle píšu.....je jeden z těch záhadných …. co se děje ve mně?Podívej se okolo, hledej stopu co tě přivede na cestu.... na cestu do svojí duše... do svého jádra....sama nevím co se děje..... ted zase lituju toho co sem napsala..... děsím se chvíle ….. až to příjde ….budu dost silná?Budu dost silná na to abych řekla pravdu?... Stejně to zase přejde......nebo ne? Budu bojovat za sebe? Zkusím se vzepřít a budu se živit tou silnou chutí po volnosti... tím silným instinktem hořícím uvnitř mě........ každý pocit, každá myšlenka.... zůstane ve mně.... nemůže ven i kdybych chtěla nedokážu je vyslovit.... nedokážu je napsat jen na ě vzpomínat a až i poslední stopy vyprchají vím co sem cítila, vidím co sem dělala....pak se to dá říct až to všechno skončí..... proto všechno co sem napsala jsou pocity z minulosti.... třeba dost vzdálené.... možná i pár hodin staré....není toho moc.....není toho moc na to abych se mohla cítit zranitelná?..... je ale ať každý ví jak na tom je....jaké má u mě místo.....na vše tak lehce vzpomíná....všechno se tak (ne)lehce dá přejít a zanechat to nikdy mimo naší mysl.....mimo naše vzpomínky..... nechceme si to pamatovat, nechce nic z toho cítit.... proč jen o štěstí se psát nedá?nedají s popsat chvilky u kterých jsme se tak nasmáli..... museli byste být u toho.... já se líp vcítím do těch horší některé se dají představit jiné se musí zažít....nevím co e se mnou děje … proč sem se najednou otevřela.... proč sem prolomila tu stěnu co mě držela od jiných? Za ní sem byla v bezpečí, nikoho sem nepouštěla tak hluboko aby mi mohl ublížit...tak hluboko aby věděl co se ve mně děje......nikdy..... Teď sem tady a zranitelná... teď jsem silnější....teď sem volná a spoutaná..... teď usínám.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama