upíří andělé-pokracování

24. března 2006 v 20:56 | me, me and me:-)=A.r.w.e.n |  .::Moje tvorba::.
Jde s tebou tvá malá část.....pravda z lesa ze lží.....mluví s tebou jen tvá mysl a bere tenhle příběh k pádu.....Ano všichni žijeme, všichni umíráme, všichni prosíme, všichni trpíme, všichni se smějeme, všichni zapomínáme........Jak často ještě budu muset stát vedle tebe bez možnosti se rozplynout ve stínech. Jak dlouho budu muset všechno zapomínat pro odpuštění ze shovívavosti?Ach, jak často bych chtěla být co tak nesnáším. Jen slzy. Jak krásný a děsivý je brečet ze smutku. Tak lehce bych chtěla mizet. Tak křičíš a tvůj křik jen já můžu slyšet. Tak prosíš abych ti alespoň pro jednou mohla dovolit v klidu usnout bez strachu z nočních můr. Neboj se vždycky budou tady ve tmě, vždycky se skrývají ve mně. Ne nechci tvoje slzy. Teď musíš zachránit sama sebe. Teď slyšíš, jak děsivě si mohla trpět. Jen temnota tě mění v to co skutečně jsi. A všichni tě odsoudí. Tak proč by ses měla starat děvče? Jen leť a vznášej se vzduchem tak vysoko jak jen můžeš. Leť do lesa co tě zachrání před sluncem. Ve vzpomínkách, víš co znamená odpuštění. Každý tě nesnáší za to, že jsi to co nikdy jiní nepochopili. Bojí se tě, respektují tě a proto tě chtějí zničit. Vždyť si mocnější než oni. Lidé co tě ničí pomocí lží. Ach nebohý upíre. Kdo ti zlámal křídla? Tobě není určeno světlo dne. Jen pod měsícem je smíš pozorovat z blízkosti. Ach ta chuť strachu.....Nenávidíš toho co tě ničí nejvíce, tenkrát tě, ale miloval.....tenkrát měl zemřít. Ví všechno co si prožila . Ještě teď cítíš jeho přítomnost na svém krvácejícím poli. Ano je to stejný příběh. Našel tě tam kde temno ničí den a ty se rodíš mocnější a silnější než dříve. Teď ten důvod proč tě nenechají žít ve tvém světě noci. Tenkrát si ho nedokázala zničit.... anděli proč si musela tak chladně a se soucitem odpustit smrt někoho kdo tě zničí? Dvoje tváře nikdy nepomáhají zlu. Taková škoda. Tak smutné je, že teď umíráš. Ach nebohý upíre..... jak si to mohla dopustit? Ou bolí to bolí... ano já to vím..... jen trny ti pomáhají strhnout tu bolest pryč. Růže co kvetou na tvém poli umírají s tebou.... upadáš do mlhy svého spícího útočiště, cítíš jak tě zachraňuje, cítíš jak pomalu usínáš.....jen mlha a růže..... sladce chladivé kapky deště z bolavých slz ti smyjí rány. Jen stíny stromů okolo pole.... Tady v lese, uprostřed svého útočiště zůstaneš ležet na věky, navěky se budeš léčit a až sebereš svojí nenávist tak se probereš. Ucítíš krásnou chuť krve proudící v žilách upíra. Ucítíš silnou touhu po pomstě co hoří uvnitř tebe....tak usni a sny tě opustí nechají tě v klidu umírat, myšlenky ztracené v temném světle tvé krvavé svíce. Ne není konec. Jen odpočíváš a kapky smývají temnou duši... vítr tě uklidňuje, že tě postaví na nohy až se probudíš..... Cítíš jak lehce ti hladí poraněná křídla, lehce chladí zranění, víří ti peří na temných křídlech. Samota tě obklopí a pozdraví tak jako pokaždé.... ,,Vítej, Alýro. Drahá přítelkyně, jak se to stalo? Pověz. Jen mě. Jsem tvé temné zrcadlo´´ .... nemůžeš se nadechnou abys pověděla co se děje, nejde se rozhlédnou, jen přistáváš do svého světa.... ,, Ach´´ poslední chvilky v tomto světě.... nemůžeš spát nemůžeš se posadit, lehnout si. Cítíš ten temný plíživý stín..... Je to jak tenkrát .... padáš před svůj konečný pád bez pomoci. Podíváš se a vidíš toho kdo tě zradil. Jak by mohl být tak krutý aby tě zničil?.... ,, Nebohý andílku. Kdopak tě uzdraví teď, kdopak? To si nemoha mít dost rozumu, upírko, abys mě zabila když si mohla?´´ Mohla sem, mohla. Už tolikrát si mě zničil. Už tolikrát sem se uzdravila. Už tolikrát sem tě směla vidět před sebou.... padáš na kolena, kapky se rozletí do vzduchu jak ve zpomaleném záběru ve filmu..... mlha se začíná svírat okolo tvého vraha přikazuješ, aby cítil tu bolest co ty ..... vidíš jak ho začínají obklopovat trnité šlahouny, cítíš jak se začínají stahovat okolo jeho rukou.... trny se zarývají do kůže..... krev co tě hypnotizuje.... víš, že nic necítí.... jen proto, že už zemřel dávno.... tak jak ty ... už to víš....jen chuť tý pravdy tě pálí v ústech..... poslední příkaz pro tvůj svět... chceš vědět, že až se vzbudíš bude všechno v pořádku.....vstáváš vítr ti vhání vzduch pod tvá křídla, mlha ničí světlo měsíce.... tvé hnědé očí zazáří modře, cítíš jak začíná být srdce....znovu....je to nádherná bolest.... slyšíš horkou krev v jeho žilách, cítíš jak teče, cítíš tlukot jeho srdce když se k němu blížíš..... Ví, že teď si silná, cítí, že může zemřít..... snaží se vyprostit ze sevření trnitého keře vytvořeného ze tvé nenávisti..... Cítíš sílu co mu dereš, teď si vezmeš svojí daň... Život umírající v tobě přežívající v něm..... ,, Dala sem ti půlku svojí duše. Teď jí chci zpátky!´´ Jedině on tě může zachránit. Slyšíš jeho myšlenky.... víš že tě nikdy nepřestel chápat teď víš, že tě nikdy nepřestal milovat..... povoluješ pouta z nenávisti..... necháš ho odejít tak jako předtím? Ustupuješ o krok zpátky. Udělá krok vpřed, chce abys si vzala co ti patří, vem si co ti náleží....Jde k tobě, bojíš se, pohladí tě po tváři, hledí ti hluboko do očí.... cítí, že váháš..... jen stojí a čeká..... tak se vzchop Alýro.... prober se z toho snu ...... nemůžeš déle žít tuhle chvíli ..... cítíš jak tě opouští síla.... klesáš na kolena ..... chytil tě..... pokládá tě do mlhy a zachraňuje tě..... nutí tvojí cestu pokračovat dál......Poslední pohled do jeho zářivých modrých očí..... mění se v hnědé..... uhasíná v nich touha po pomstě... lítost a poslední slova ,,Promiň..´´ už navždy tu budeš ležet a síla uvnitř se bude měnit a narůstat...... jednou až se opět vzbudíš a budeš vědět, že si tam ..... a jestli budeš krvácet, budeš krvácet.... víš, že se nestarají.... a jestli spíš, budeš spát.... víš, že už zapomínají..... jestli sníš, musíš žít a víš, že se probudíš...... bude tam stále stát a čekat na setkání se svým koncem...... Ach nádherná upírko, kdo ti tak ublížil? Proč si se nechala unést lidskou slabostí? Až se vzbudíš tak ti řeknu kam máš letět a až tam budeš uvidíš co máš udělat.....on tvůj konec přivolal, vzdáváš se... padáš ze stoupání k setkání se svým koncem..... hladina je daleko topíš se v sobě.... jen natahuješ ruku aby jsi dosáhla na světlo..... padáš do hlubin svého smrtelného jedu ..... topíš se v temně zářící vodě.... hladina je daleko nad tebou jen se necháš unášet hlouběji a hlouběji jen prameny tvých tmavých vlasů hladí tvůj bledý obličej...... díváš se na měsíc mizící v dálce...... usínáš a bez svých křídel se cítíš tak malá..... je konec? Stále se topíš a cítíš, že žiješ jen ze smrtelného jedu..... tak důležitý pro život..... bez dechu cítíš se tak bezbranná...... bez vědomí si jen loutka.....tak se prober ........ pořád žiješ jen ještě sníš a spíš ..... topíš se ...... ničíš a rozmazáváš pravdu a lež... už nevíš co je sen a co realita....... jen až se zhojí všechny rány osudu, až se ti znovu rozbije srdce.... až znovu ožiješ...... tak křičíš .... křičíš, jak nejvíc to de.... ne proto že tě to bolí, ne proto, že je to naposledy.... křič jak nejvíc můžeš....... a pak uvidíš...... kdy se tahle rána v tvém srdci zahojí..... ta propast se stáhne....... a znovu jej obnoví krev pak se probudíš...... a budeš se živit tou silnou touhou hořící uvnitř tebe.... budeš bojovat.......a pak bude konec..... teď jen spi ..... tiše umírej a až tvoje duše přijde ze zničení najdeš místo kde se tvůj stín rozplyne tak může v klidu usnout na věky tam kde ležíš..... u svého hrobu..... sbohem..... spi tvrdě a ve vzpomínkách z temnoty často utíkej pryč... dobrou noc
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Boruwka Boruwka | Web | 26. května 2006 v 15:14 | Reagovat

FAKT DOBREJ BLOG:)

2 tereza tereza | 15. února 2008 v 15:06 | Reagovat

jj deto je to zajímavý i když sem to nečetla ten název je GOOD!

3 nemesis nemesis | 12. dubna 2010 v 10:11 | Reagovat

pises zajmavý pov¨ídky ale tuhle sem nák nepochopila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama