upíří andělé

1. března 2006 v 18:21 | me, me and me:-) |  .::Moje tvorba::.
Moje rány křičí z hrobu.....moje duše křičí pro vysvobození........měla sem popírat pavdu.........proto sem zde.......stále si vzpomínám na svět z očí dítětě....stálá válka za mými zády......tady sem volná.....na svém poli z krvácejících ruží.... a sladce dolavích mraků ze slz...dívám se na svojí fialovou oblohu......konec letí ke mně.......pole z nevinnosti...... nechám za sebou...roztáhnu svá křída a ponořím se do mlhy.....měkce hladí moje tělo..... zkouším zničit tichý plýživý stín v mém světě.....přistát s mlhou mezi růžemi....slyším a cítím svoje vzpomínky.....chci je vyslechnou...cítím ...že musím.....lehnu si do mlhy krása pohltí znavenou duši......jen sem nalívala rudou lítost a zradu....jsem ztracena? Budu zachráněna?....vrací se mi záchrana?....ztracaná na dlouho.......jen noc......bude stále po mým boku....nikdy na mě nezapomene......vzpomínám na tebe.....držím ty odpovědi hluboko v sobě....bez své vlastní mysli......vědomně to máš zapomenout ........to je cesta lidské chuti...... k ohavnosti pro nás...k pobavení ostatních....opustíme to , vymažem to ze své mysli ...ale ten dojem tam stále je...je to to co tak zoufale skrýváme.....svírá mě bolest...poutá mě strach......uvolněný život ve mě je ztracený......chyby co skrýváme hluboko ve svých očích...k slepotě z té pravdy.... tak hledáme cestu z toho co jsme....noci....prosím neboj se když začneš blednout....noc žije na vždy........tak jak smrt......úsvit bude zničen z ticha a prázdnoty křičících v mém srdci.......moje oddanost k tobě stále roste...tohle dělám pro tebe...před svým konečným pádem.....kradu sekundu za sekundou.....jen abych si vychutnala let......poslední závan větru z realného světa...... ted ležím vede tebe......poslouchám tvůj dech ........ smrt tekoucí uvnitř tebe, hořící uvnitř mě... nehasne a mluví ke mě ....s hlasem bez zvuku...říká mi že budu žít tou myšlenkou a pro ní zemřu.....odletím tak daleko ...řekne že bude se mnou... abych věděla že se s tím nemusím vyrovnat úplně sama......ale ten dojem je stále tam .....světlo je skutečně zapomenuto.... bude mi chybět zima...ach ...svět je z křechkých věcí....podívej se na mě v bílem lese držím se temného stromu....vím že mě slyšíš......sladce roztržené světlo....sladce rozdrcené pocity...dnes večer je všemu konec.....zavírám oči a mizím...modlím se aby moje sny zůstali tady....stále se probouzím a vím že nejsem sama ......řekni dobrou noc....neboj se...voláš mě, voláš mě.....ovládneš temnotu .....zavedu tě dolů do tvého jádra .....kde se staneš tak ztuhá bez duše....roztáhni křídla poleť se mnou.....tvůj duch spí někde v dáli...v zimě...a jestli tě najde a přivede zpátky....pak pochopíš......probuď se uvnitř...nabízej svojí krev k útěku....před tím než příjdu ze zničení......teď vím ....bez čeho sem žila...jen si mě mohl pochopit.... zamrzlá uvnitř bez dotyku samoty, bez chladné noci.....jenom ta mě dělala realnou..nenechala mě zemřít.....držená ve světě...měla bych stát tisíce let tady......držená k otevření mých očí všemu...nikdo tady není a já upadám do mlhy svého života...nezkouším se schovat....už před tím dobře ví co jsou lži.......znehybněla sem ze svého konce...a brzo po tom se topím ve zpomínkách.....začínám....tak se podívej do zrcadla....uvidíš bilý les....držím se temného stromu.......vím, že mě slyšíš......tak pojd tam kde tma ničí světlo.....tam mě potkáš znova.....chceš žít se mnou?......navždy spolu.......pak už nemůžeš utéct......už nikdy se mě nevzdáš......jestli chceš žít navždy......jestli ti nebude chybět slunce........miluješ noc?.......tak pojd...... poběž....než zas bude úsvit....ať stihnem zmizet v temnotě ....mého světa....přistupuju k tobě....jdeš se mnou?......dech na krku......krátká bolest......horký proužek krve......teď je vše perfektní......můžem žít navždy......vždy tě najdu a ty mě........poleť roztáhni křídla.... než začne svítat..........a třeba dnes v noci odletíme daleko pryč.....budem ztraceni před úsvitem......povím ti jedno pravidlo....aby si pochopil člověče ....potkej mě znova po tmě...a já tě nepustím.....nejsem nic víc než to co tam vidíš...a jestli jenom noc tě může držet tam kde mě můžeš vidět......tak mi už nikdy víc nedovol vstát........a třeba dnes v noci poletíš taky daleko pryč a ztratš se s námi před úsvitem.......nějak víš , že pak už z tohohle snu nikdy víc nevstaneš......tak mi dej důvot abych věřila, že jsem odešla.....vidím svůj stím a tak vím, že lžeš....měsíční světlo na měkké hnědé zemi...vede mě tam kde ležím.......oh....bože cítím, že budu žít.....veďte mě dál......domů......budu tady navždy ležet......ten měkký paprsek co si mi dal.....ale žádné závazky mě nedrží z vaší strany...někdo řek, že sem byla šílená...proč sem se vrhla tam dolů......nevím byl to útěk?.......pomoc bolavé duši......ted je volná ....o těhle démonických nocích....jsem zpátky ve své realitě....oh.....tak mám věřit že moje duše je na jiné straně.....všechny malý kousky padají rozbít se.....střeby ze mě...od ostrýho zpátky dohromady....od malýho k zaležitoti...ale dost velký k tomu aby mě rozřezali na tak hodně malých kousků....jestli se jich pokusím dotknout....tak žiju...dýchám....krvácím...už se nikdy nenadechnu.....vydechnu a zkusím návnadu ze svého ducha...dobře...ještě znova odmítneš pochopení jako tvrdohlaví dítě.....lži mi...přesvěč mě že mám být navždy zraněná...a všechno z toho budeš tušit kdy mi je líp........ale teď vím rozdíl mezi sebou a svými vzpomínkami......jen nemůžu pomoct zázraku.....kdo z nás žije.....chtěla sem být s tebou po tak dlouho....nevím proč....ale ted se tě vzdám...konečně mě pochopíš.....letím pryč vidím bolest....položil si mi myšlenku....něco je velmi špatně.....myslím že sem to věděla už dřív....už nebudu víc utíkat.....padám před svůj stín....a jenom moje síla mě drží živou.....teď chci znát pravdu.....snažím se vrátit zpátky po svých stopách.....sem tam na svém poli.............růže jako vzpomínky.....rozkvetli zas ......už krvácí....tak proč?.....teď už vím......vše je tak jak má být......jsem jen sen .....sen toho kdo mě potká..... tak můj úděl je jen žít spolu s nocí........jak noční pták.....posel temna a smrti.....vzít život těm co chtějí být ztraceni......ztělesnění noci.....to vše je úděl upírů........andělů noci...andělů smrti.........už vím kdo sem ......co jsem.........jsem to já..... upíří anděl....letět zpátky přes všechny bariéry života a smrti......kam povede má cesta?....snést se pod těžká mračna.....nechat déšť smýt tu zradu.....šílený hledání mojí pravdy........ kapky šly dlouho?......chladivý dešť ničí všechnu bolest..... uklidní všecny myšlenky ...jen vítr ve vlasech, pod svými křídli....šeptá, že je veš dobré..... kapky mi zpívají......vítr mě nikdy neopustí.......je to tak jak to má být.....ted už víš.....že noc sem já.....pošeptej mi své trápení.....tak nech se pohltit tmou.....ukolíbá tě ke spánku...nebraň se..... pošeptám ti tichou ukolébavku...... uslyšíš příběh...... a v klidu usneš.... beze snů...bez problémů.... jsi jen tam na mém poli z krvácejících růží.....a bolavích mraků ze slz....jen vzpomínek se dotknout chceš....natáhni ruku k rozkvétající růži a až bude krvácet...pak uvidíš příběh.....temné světlo černého slunce .....fialová obloha mé reality....tě neděsí..... toužíš vzlétnou a odletět pryč...ne nesmíš......už se nevrátíš zpátky jen tiše zemřeš.......nic už tě nedostane zpátky pak budeš patřit noci a mě....ne už ne dál.....prober se.....bude úsvit.....lásko už musím jít tak zbohem..... uvidíme se zítra večer.... vše je jen sen, ten příběh je jen můj a ty ted znáš tajemství.....proto se už víc netrápíš pro můj pát dolů.....proto....nikdy nezkoušej stát na rozhraní tmy a světla jedině tam tě smím vzít sebou....tam ve své realitě budu žít déle než ty...délle než svět...tam pramení temno....zavři své oči ke zničení.....můžu ochutnaz tvé krvácející slzy.....modlíš se aby tě tvoje sny nechali jít...ale stále se proboužíš a víš pravdu....nikdo zde neni.....jen tichý šepot, ten stín v tvé mysli ti říká, že už chápeš to co nikdy nikdo....šeptá ti ta slova ....díky a promiň.....už víš co sem skrývala.....každá květina rozkvete, každá uschne.....až se jednou probudíš, znova v mlze...opět v mém světě..zjistíš, že vše už končí a já zmizím tak, jak sem přišla....zbohem .....je konec, tvůj...já žiji dál s pouty z noci, s jejím obětím....jen čas tě drží .. zavírášo oči ke zničení.....pojď ....musím tě zničit...promiň je to můj úděl.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 terýs terýs | 1. března 2006 v 20:23 | Reagovat

GOOD!!!

2 Předseda Předseda | 10. března 2006 v 16:55 | Reagovat

Jo huftý

já bych tohle nikdy nenapsal

to jako čumim (aplaus)

3 M.J. M.J. | 24. března 2006 v 17:04 | Reagovat

dekuju, prosím napiste co si o týhle povídce myslíte a jestli sem mam dát pokracování kuju predem

                                  Martina=Arwen

4 David David | E-mail | 30. dubna 2006 v 23:21 | Reagovat

ja bych chtěl být upír

5 Tomas.329 Tomas.329 | E-mail | 12. června 2006 v 21:36 | Reagovat

To je fantastický!!!Úplně ve mě zamrazilo takovej nepopsatelnej pocit když jsem si to přečetl to že může vzbudit tvoje psaní kdo jsi?

6 Arwen Arwen | E-mail | Web | 13. června 2006 v 9:31 | Reagovat

autor těhle stránek x)) Martina kuju mocík xD potěší

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama