upír, psychický upír

25. března 2006 v 15:04 | me, me and me:-) =A.r.w.e.n |  upír, psychický upír
upíři
Upír je postava, která figuruje v mnoha pověstech a bájích. Bývá často námětem pro filmové či knižní horory. Kde se vlastně tento mýtus vzal? Je to čistý výplod fantazie našich předků, či vznikl na základě faktů, které znali a možná i na vlastní kůži zažili? Pokusme se společně poodhrnout roušku tajemna a vydat se po stopách, které nás možná dovedou až k jádru věci...

Nejdříve bychom si měli ujasnit, jak se vlastně takový upír pozná - čím se vyznačuje. Typické upíří znaky tedy jsou: husté, nad kořenem nosu srostlé obočí, zašpičatělé uši, uhrančivé oči, velmi bledý obličej s ostrými rysy a hlavně dlouhé, ostré zuby, vyčnívající z úst. Z dalších vlastností upíra bychom mohli jmenovat ještě to, že se neodráží v zrcadle, nevrhá stín a sluneční světlo má na něj zhoubný vliv. Proto vstává ze svého hrobu v noci a než se objeví první sluneční paprsky, musí být zpět ve svém úkrytu. Báje dokonce praví, že upír se umí přeměnit v netopýra či vlka a dokáže se protáhnout i tou nejmenší štěrbinou. Toto tvrzení dalo vzniknout jedné vysvětlující teorii, o tom ale až za chvíli. Upír škodil tak, že se zakusoval svými ostrými tesáky do krku oběti, aby prokousl tepnu a mohl sát krev. Upírem se stal člověk, který sám byl upírem pokousán nebo snědl maso z upírem napadeného zvířete. Ale nejen to. Upíry se prý stávali i lidé, kteří byli za svého života čarodějové, zločinci nebo kteří zemřeli nepřirozenou smrtí, například sebevraždou. Věci, kterých se upír bojí a kterými je možné ho zahnat, jsou česnek a dále různé náboženské propriety jako kříž, růženec, svěcená voda či hostie. Zahubit upíra bylo možno několika způsoby, např. zastřelit ho stříbrnou kulkou či - a to byl používanější způsob - otevřít jeho hrob a proklát mu srdce zašpičatělým dřevěným kůlem. Pokud to nepomohlo, přistupovalo se k tvrdším zásahům: ruce mu byly svázány za zády a byla mu odseknuta či ukroucena hlava a jeho ústa byla vycpána česnekem či kamením. Pokud ani toto nepomohlo, bylo nutné celé tělo spálit buď na popravišti, nebo mimo obec někde na kraji lesa a popel tam zahrabat. Tyto procedury musely být vykonávány za dne, protože tehdy byl upír bezbranný. Úkolem zlikvidovat upíra byli zpravidla pověřováni kati. Že tento postup není jen čistě teoretický, dokazují mnohé nálezy upířích pohřebišť, kde jsou kumulována těla s jasnými protivampyrickými zásahy. Zrovna nedávno bylo jedno takové pohřebiště nalezeno v Čelákovicích. Kostry vypadaly následovně: lebky byly odděleny od zbylého skeletu, ruce byly svázány za zády, u některých lebek byly vylomené čelisti. Velice zajímavá je skutečnost, že lebky byly poněkud odlišné velikosti, než je obvyklé, a navíc - v čelistech byly nalezeny i deváté zuby. Je všeobecně známé, jak velkou úctu chovali naši předci k mrtvým, takže je očividné, že k takovýmto zásahům na mrvolách museli mít pádný důvod. Nejvíce zpráv o upírech (či vampýrech, jak chcete) pochází z Balkánu, Maďarska a od starých Slovanů. I slavný hrabě Drakula, který skutečně existoval, žil v této oblasti - v rumunských Karpatech.
PSYCHICKÝ UPÍR
Dokonce i když nejsme otupenými vězni vlastních zavřených očí, zpravidla nepoznáme, že jsme se stali obětí upíra, dokud se neocitneme z dosahu přitažlivé sféry jeho vlivu. Až poté, co upír odkráčel, si uvědomíme, že cosi není v pořádku - a dokonce i tehdy jsme jen zřídkakdy schopni identifikovat zdroj tohoto pocitu. Existují dva příznaky, umožňující poznat, že jsme se ocitli v přítomnosti upíra.
První z nich je pocit zahanbující nedokonalosti. Kdykoli pocítíme jakousi nedostatečnost, měli bychom se porozhlédnout, není-li nablízku psychický upír- hlavně proto, abychom si uvědomili, kým v základu jsme (nebo nejsme). Jinak budeme plní obav z naší nedokonalosti, jež nás činí nehodnými života, lásky a prosté lidské úcty. Budeme se trápit obavami, že nejsme dost dobří, štíhlí, elegantní nebo dost sexy, budeme se cítit méněcennými.
Tento pocit je opravdový; ne proto, že bychom snad byli horší, ale proto, že z nás odsál trošku naší životní síly - té složky, která nám umožňuje vnímat naši vlastní krásu, nadání a naši cenu, a nám nyní zůstalo jen tolik, co už nestačí k udržení zdravého sebevědomí. Někdy je upír, který nás vysál, aktivován v jiné osobě, jindy je to upír, kterého si nosíme ve vlastní pýše.
Nedostatečnost můžeme pociťovat jako fyzickou únavu nebo psychické vyčerpání a přestáváme zažívat pocity svěžesti a šťavnatosti, vitality, plného a kypícího a proudícího psychického zdraví. Upírovo hltavé sání proměňuje naši svěží šťavnatost v šedivou seschlost, která je jen jiným způsobem vyjádření pocitu umenšení. Kdykoli zakoušíme tento pocit zahanbující méněcennosti, jsme obětí psychického upíra.
Každý, kdo zakusil tento stav psychické bezkrevnosti, ví, že je krajně nepříjemný. Proto se horečně snažíme doplnit, co jsme ztratili. Jestliže si však nejsme jisti tím, co to vlastně bylo, jsme nejspíš odhodláni doplnit to, co nám schází, jakýmkoli možným způsobem. Touha po opětovném dočerpání je druhým symptomem střetu s psychickým upírem a obvykle je pociťová na jako hlad po získání něčeho navíc.
Tento aspekt upířích muk je výstižně zachycen v románu Nosferatu (1979) od Paula Mo netta moderním převyprávění draculovského mýtu. Monette situoval svůj příběh do městečka Wismar, v němž vládnou moudrost a dokonalost. Jedním z prvních náznaků, které dostáváme o Draculově příjezdu, je vzedmutí této hladové touhy:
Jonathan dlouze políbil svou ženu, pak jí položil hlavu na své rameno ... jako by mu patřil veškerý čas světa. Rozhlédl se po prostorných pokojích svého rozsáhlého domu ... a pomyslel si: Nic jiného nepotřebuji ... Když bezstarostně procházel rušnými ulicemi, zastavil se u trhovce ... přívětivě ho pozdravil a vybral si kousek pečiva, máčeného ve smetanové polevě a ozdobeného čokoládou ... Dojedl pečivo, zálibně mlaskl a v odrazu, který mu poskytlo okno banky, si urovnal kravatu ... A náhle ucítil v krajině srdeční ostré bodnutí ... zůstal v něm velice podivný pocit. Položil ruku na peněženku, schovanou ve vnitřní kapse kabátu, a s dychtivým zachvěním si pomyslel: musím mít víc.

Víc. Nehledě na to, kolik čeho už máme, nikdy toho není dost. Jelikož jsme byli vysáti z toho, co je pro nás opravdu důležité, naše žízeň po čemkoli jiném je bezedná. Cítíme se být hnáni k tomu, abychom konzumovali zboží, zážitky a lidi, jako bychom umírali hlady, jako by tyto náhražky životní síly nějak mohly vyplnit naši prázdnotu.
Přesně o tom zpívá v jedné své písni Madonna, konzumentka oslavované dravosti, ve filmu Dick Tracy z roku 1990. V této písni nám Materialistická dívka vypráví, jak se postupně propracovala z prosté chudoby až k požitkářskému nadbytku. Když tak vyjmenovává své nesčetné hmotné statky, uvažuje nahlas o tom, že publikum pravděpodobně předpokládá, že je se svým bohatstvím spokojena. Zdá se ale, že předpokládáme chybně, a Madonna uvádí náš bláhový předpoklad na pravou míru ujištěním o své neuhasitelné touze po dalším bohatství, lásce a moci. V opravdové ódě na vampyrizmus zdůrazňuje Madonna v každé sloce své písně její jednoznačný titul: "VÍC!"

Určitě není nic špatného na tom mít ambice a dosahovat cílů, ale toužení po víc v Monettovu románu a v Madonnině písni se od prosté lidské touhy zřetelně liší. Nerodí se z limitované ctižádosti, nýbrž z bezedné hanebné lačnosti, která nám signalizuje upírovu přítomnost. Cítíme-li, že musíme vyplnit díru naší zahanbující nedostatečnosti a zároveň nejsme s to artikulovat, co má být mírou onoho dost při jejím naplňování (když jedinou kvantitou, která se zdá být schopná našeho vykoupení, je neurčité víc), potom jsme se stali obětí psychického upíra.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Candy Candy | 16. června 2006 v 16:07 | Reagovat

hmm....

2 ... ... | 23. června 2006 v 19:17 | Reagovat

Ja to ale vubec nechapu...:(

3 lefík lefík | 15. července 2006 v 16:38 | Reagovat

Je to určitě zajímavý, ale ja jsem asi krypl a ty to vysvětluješ nějak složitě... podle mně je taková obět v podstatě člověk, jež je melancholického nebo intro. labil. temperamentu...pochopil??

4 snakeee snakeee | 2. srpna 2006 v 21:58 | Reagovat

mno ja tohle chápu a myslium si,že ty psychčtí upíři existují.

5 Nicole Nicole | 17. listopadu 2006 v 21:26 | Reagovat

Rozhodně jsi to zpracovala moc dobře:)) mohlo by tam, ale být víc o tom pohřebišti v Čelákovicích:)) Já jsem třeba slyšela o lebce nalezené v 18.stol v Rumunsku co měla upíří zuby..podle mě to byli lidé s genetickou vadou, kterým narostly tyhle zuby a kvůli tomu se jich lidé tolik báli. I v dnešní době nejsou tyto vady žádnou neznámou......papik:))))

6 Kittynka Kittynka | E-mail | 17. března 2007 v 3:14 | Reagovat

je to doooost dobry..chapu to az moc dobre

7 Barusshka Barusshka | Web | 14. dubna 2007 v 14:01 | Reagovat

dobrá knížka -> Darren Shan

8 adam adam | 15. května 2007 v 20:09 | Reagovat

pěkný

9 Míša Míša | 24. května 2007 v 18:30 | Reagovat

A tímto prohlašuji všechyn kantory za psychické upíry

:-D

10 klikni fakt prdel :-D klikni fakt prdel :-D | 11. června 2007 v 20:44 | Reagovat

http:///s1.bitefight.cz/c.php?uid=24769

11 Search Search | Web | 6. července 2007 v 16:39 | Reagovat

kkoukni se na odkaz

12 pavel pavel | E-mail | 12. srpna 2007 v 15:27 | Reagovat

stoprocentně máš pravdu !!!

13 pavel pavel | E-mail | 12. srpna 2007 v 15:31 | Reagovat

napiš mi mail ..

14 Xtizzy Xtizzy | 18. srpna 2007 v 21:02 | Reagovat

http://s6.bitefight.cz/c.php?uid=20591 podivej... se!! xD

15 lukiin.K lukiin.K | Web | 29. srpna 2007 v 11:31 | Reagovat

jej tady je taky bite fight koknete se na muj web a vyberte si hru podle sviho gusta

16 John John | 11. května 2008 v 22:53 | Reagovat

Máš to hezky napsaný ale přečti si nějakou vampiorologickou knihu protože popis nesmrtelného vysávače krve mi trochu nesedí.Nemyslim to zle.Zajímáte-li se o upíry sežente si knihu Upíři žijí od Konstantinose.Máš to tady zajímavý

17 Kathien Karek Kathien Karek | 8. června 2008 v 11:12 | Reagovat

http://s14.bitefight.cz/c.php?uid=39656, klikni pls

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama