Pravda

1. března 2006 v 18:16 | me, me and me:-) |  .::Moje tvorba::.
Tam kde den přechází v noc...tam kde tma ubíjí světlo.....tam končí a začíná naděje.......zůstanou jen vzpomínky.......a bolest co se topí.....v temnotě noci ......krása světa.......žije navždy.......život začíná......a končí v temnotě.....ztracená v topícím se světě.......saháš pro něco víc.....máš dospět .....tak unavená ze lži co žiješ.........je čas na bál temnoty......jsi hlavní host....tancuj se samotou....toč se v obětí mlhy .....kouzla stínů tvoří krásu......hudba z dešťových kapek ....vypráví ti tvůj příběh....poslouchej ......poslední zvuky tlukoucího srdce.....krve proudící v žilách lháře......nasloucháš zvuku svého tichého křiku.....nemůžeš spát ze strachu z tichých nocí........a jestli potřebuješ opustit svět ve kterém žiješ.....tak sklon hlavu dolu a ještě chvíli zůstaň......teď se můžeš vymanit ze stálého snění.....dobrota z tichých slz......dlouho ztracená slova .....stále nemůžeš najít to co tě drží na živu.....když všechen čas si byla tak neupřímná......víš, že je stále tam.....děsí tě..... může tě zničit.......uvnitř.......tvoje srdce tě drtí uvnitř tvé hlavy......můžeš cítit jak tě táhne dolu......zachraňuje tě....zabíjí tě......hranice každého citu.......z tvých pout ze strachu................tak hodně slz zapečetěno prolhanými myšlenkami.......ztracena z ničeho......pronásledování konce.....bojuješ za novou lež......šepot co tě ničí......pravda děsí lži.......pravda......zemře až padne lež.....nikdy nebudeš dost silná......nikdy nebudeš dost dobrá....nikdy si nepochopila lásku........nikdy nepostoupíš nahoru.....budeš bojovat a budeš se živit tou silnou touhou.....hořící uvnitř tebe .....tak se dotkneš samoty.....dotkneš se pravdy....nikdy si nepochopila.......už nikdy víc....chceš všechno skončit.....tak utíkej za hlasem.....hlasem ticha....křičí, volá tě …...chce tě.....běž tam kde sídlí temno.....si před branami své zkázy....natáhni ruku.... a ponoř se do nicoty.....běž...utíkej...vyhýbej se temným stínů stromů.....stříbrné světlo měsíce lámající se v mlze.....ukáže ti cestu....poběž....držím se holého stromu....pojď a najdi mě..... sem tady ….....život v tobě....bude můj....nikdy už nepochopíš …..co se stalo.....tak se rozhodni....myšlenka, že tvoje slzy ničí slepé světlo.....počátek úsvitu téhle nekonečné lži......roztažené ruce čekají na tebe.....otevřené obětí na krvácejícím stromu......odpočívej ve mně....sem pro tebe útěcha....mám žít a zemřít pro tebe.....zůstaň ve mně a já ti slibuji... že tě nikdy neopustím...ta pravda tě ničí .....pověz mi jí.....poslouchám....
Ted ti povím co sem pro to udělala.....50 tisíc slz sem probrečela.....křičím, podvádím a krvácím pro tebe....a ty mě stále nechceš slyšet..... jdu podsvětím....nechci tvojí ruku teď musím zachránit sama sebe....třeba pro jednou vstanem.....netrápím se denními porážkami od tebe....jen když tma ustoupí světlu....já znova umírám....jdu podsvětím...topím se v tobě....padám na vždy...mám zničit myšlenky.....znova ožiju.....ničím a rozmazávám pravdu i lež...tak nevím co je skutečný a co ne....často matoucí myšlenky v mé hlavě....tak nemůžu věřit sama sobe...tak jdu a křik...křik ve mně...jsem tak daleko...nechci být znova zlomená....musím se dostat k dechu....nemůžu stále jít podsvětím...nevím kdo věří v překvapení...v šťastný myšlenky...je dobré myslet na prach a lži?Pokaždé když zkouším dostat sama sebe....zpátky po svých stopách.....všechny ty stálý myšlenky ….ten vyčerpávající mezičas ….a jak sem zkoušela položit svojí víru v noc...jen ze mě bereš víc a víc....napětí neustále narůstá...uvnitř. Všechno co si myslím, že cítím se zdá být tak daleko ode mě.....silné instinkty nutí mojí cestu pokračovat dál... a dál....zkouším nebýt zlomená ale sem tak unavená z toho podvodu...někdy si potřebuji jen vzpomenout na dech. Někdy potřebuji zůstat odtrhnutá sama od sebe. Někdy sem nedůvěřivá...nevím...nějak potřebují jít. Zapomenu na svoje vzpomínky, na naše možnosti..co se změnilo uvnitř mě? Jen chci jít zpátky tak vem všechny naděje a rozhoď je do vzduchu....Někdy cítím jak moc sem ti věřila....někdy cítím něco jako křik ve mě. Tak potřebuji být sama. Nepotřebuju jeden den na rozmyšlenou....další dny z tvého pustošení ve mně... bez žádných omluv...Tak uteč...je to mnohem lehčí....uteč tak jako vždycky a před vším.....není mnohem lehčí to změnit?....Tahle pravda mě vede v šílenctví.....vím můžu zastavit tu zadu když budu úplně pryč....
Tak pojd.......navždy se mnou ......vítej...bál na tvou počest......navždy zde budeš stát......nikdy.....mě neopustíš.....vítej jsem smrt....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama